Černý humor

Nekrolog bývá často seznamem dobrých vlastností, o nichž zemřelý ani neměl tušení.

Jaké těstoviny mají kanibalové nejradši?
Kolínka.

Chlap má díru v obličeji. Přítel říká se zadostiučiněním: „Já jsem ti říkal, že přijdeš o hubu!

Poslední slova před smrtí: „Už vidím na konci toho tunelu světlo. Ale proč odtamtud jde zvuk jak od vlaku?”

Příhoda ze života: Jakmile jsme rozdělali v krbu oheň, manžel rozdal rodině a hostům opékací tyče a buřty. Hned nato se ulicí přiřítili požárníci a zastavili o dva domy vedle. Všech deset nás vyběhlo ven, kde jsme potkali majitele hořícího domu, jak na nás znechuceně zírají.
Pak jsme si uvědomili, že všichni pořád držíme ty opékací tyče s buřty...

„Představ si, moje stará leží od rána v posteli!” -
„A co je jí?”
„Co by, umřela!”

Muž leží na smrtelné posteli, obrátí se k ženě a povídá: „Božko, já umírám. Můžu?”

„Nevíte, jedí kanibalové esíčka?”
„Ano, křupavé páteře jim velmi chutnají.”

Jakmile Robert zemřel, jeho vdova, Marie, povídá svým přátelům, jaký moudrý její manžel byl: „Robert myslel na všechno. Předtím, než zemřel, zavolal si mne ke své posteli a podal mi tři obálky. ‚Marie,’ povídá, ‚dal jsem svá tři poslední přání do těchto obálek. Jakmile zemřu, otevři je a udělej to, co je v nich napsáno. Potom budu moci odpočívat v pokoji.’”
Přátelé se jí zeptají: „Co bylo v těch obálkách?”
„V první bylo 50 000 korun a poznámka: ‚Prosím, kup za tyto peníze krásnou rakev.’ Tak jsem koupila nádhernou mahagonovou rakev. V druhé bylo 100 000 korun a poznámka: ‚Prosím, vystroj za tyto peníze pohřeb.’ Tak jsem vystrojila velkolepý pohřeb i s kapelou a smuteční hostinou.”
A přátelé se ptají: „Co bylo ve třetí obálce?”
„Ta obsahovala 200 000 korun a poznámku: ‚Prosím, kup za tyto peníze nějaký hezký kámen.’” Marie zvedne ruku, ukáže na desetikarátový diamantový prsten a říká: „Tak jak se vám líbí můj kámen?”

„Pepo, prej ti umřela manželka?”
„Hééé...”
„Prej jsi pochoval manželku?”
„Jo, musel jsem, ona umřela!”