Vtipy o zvířatech a přírodě

Klokanice se starostlivě zahledí k obloze a poznamená: „Doufám, že dneska nebude pršet, aby si děti nemusely hrát v kapse!”

Dva netopýři visí na půdě hlavou dolů, třetí stojí na zemi.
„Co blázní?” ptá se jeden visící toho druhého.
„Ale, toho si nevšímej. Cvičí jógu.”

„Dovedl jsem si do bytu pravého afrického lva.”
„A co sousedi?”
„Jací sousedi?”

Víte, proč se měkkýši neradi líbají?
Kdo by se vyžíval v líbání řiti!

„Babičko, proč máš tak velké uši?”
„Nedávej hloupé otázky, zajíčku.”

Sedí dva ptáci vedle sebe a jeden druhého plácne křídlem: „Máš babu!”
„Máš chřipku.”

Dva pejskaři v krutém mraze venčí své čtyřnohé miláčky. Jednoho zmáhá zima, a tak navrhne: „Pojďte na pivo.”
Dodupou k první hospodě, ale ouha, na dveřích je nápis, že psům vstup zakázán.
„Sledujte, jak se na to musí,” povídá ten prokřehlejší.
Vejde se svým vlčákem dovnitř a směle se usadí u prvního volného stolu. Okamžitě k němu přikvačí vrchní a zlobí se: „Pane, sem se psem nesmíte!”
On s přivřenýma očima prohodí tak neurčitě směrem k vrchnímu: „Ale to je můj slepecký pes!”
„Ech, promiňte, já si nevšiml,” omlouvá se hnedka vrchní. „Co si dáte?”
Chlápek si objedná pivo a nenápadně mrkne na druhého. Ten z gestikulace pochopil princip kolegovy finty, a tak se usadí u toho samého stolu. Vrchní zase přiběhne a rozčiluje se: „Pane, sem se psem nesmíte!”
„Ale to je můj slepecký pes!” ohradí se pejskař.
Číšník si jeho malého přítele dobře prohlédne a namítne: „Vždyť je to pudl!”
„Cože?!” zděsí se náš slepec. „Oni mi dali pudla?”

Dvě blechy náhle zbohatly a povídají si.
„Tak když jsme tak bohaté, co si koupíme?” praví první blecha.
A druhá na to: „No to si můžem koupit psa, ne?”

Přijde paní na úřad: „Ráda bych zaplatila poplatek za psa.”
Úřednice zvedne oči od počítače: „Jméno, prosím?”
Paní diktuje: „Fifinka!”

Pán kupuje králíka: „Chcete samce nebo samici?”
„To je mi jedno, hlavně aby měl hodně mladých!”