Vtipy o zvířatech a přírodě

Umírá starý mol a říká potomkům: „Odkazuju vám vlněný svetr.”
A před posledním vydechnutím dodá: „A ne, abyste ho prožrali za jeden večer!”

Prvního dne stvořil Bůh psa.
Druhého dne stvořil Bůh člověka, aby psu sloužil.
Třetího dne stvořil Bůh všechna ostatní zvířata, aby mohla sloužit psu za potravu.
Čtvrtého dne Bůh stvořil dřinu, aby člověk mohl pracovat pro dobro svého psa.
Pátého dne Bůh stvořil tenisák, aby ho páníček musel házet a pes mohl aportovat nebo neaportovat.
Šestého dne Bůh stvořil veterinární vědu, aby udržovala psa zdravého a jeho pána na mizině.
Sedmého dne chtěl Bůh odpočívat, ale musel jít se psem.

Jaký je nejhrubější faul ve šnečím fotbale?
Poslat míč do růžku.

Dvě antilopy potkají v savaně dva tygry. Kolik je tam celkem zvířat?
Dvě, tygři měli zrovna hlad.

„Tak co váš nový pes, kolego?” osloví myslivce kamarád z druhého revíru. „Jak se vám osvědčil při včerejším lovu?”
„Ani nemluvte,” povzdechne si nešťastný majitel. „Jediné, co chytil, jsou blechy.”

Jak vznikl bůvol?
To šla kráva kolem vola a říká: „Bů!”
Vůl nic. Tak to zkouší znova: „Bů!”
Vůl zase nic. Kráva se naštve: „Bůů - vole!”

„Proč jste si vybral takové nebezpečné povolání?” zeptali se lovce slonů.
„To je náhoda. Když jsem v mládí přišel do džungle, chtěl jsem chytat motýly. Ale hned první den jsem ztratil brýle...”

Jak to, že kočky dokáží vidět ve tmě?
To proto, že nedosáhnou na vypínač!

Přijde pán k veterináři a říká: „Co mám dělat, pane doktore? Náš pes honí lidi na kole!”
Doktor chvíli přemýšlí a pak odvětí: „Seberte mu kolo!”

Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora. Byl dobře živený a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno. Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal. Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky přitom vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal. Tohle se opakovalo po několik týdnů...
Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek papíru se vzkazem: „Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa, a zeptal se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?”
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku: „Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z dětí jsou mladší tří let... snaží se jenom odpočinout a vyspat se. Mohla bych s ním zítra přijít i já?”