Vtipy o zločinu a trestu

Čím si policajti čistí uši?
Párátkem.

Proč policajti nejí pecky?
Aby v nich nevyklíčily.

Jak policajti skáčou šipky?
Do terče.

„Aničko, zavolejte mi sem toho nového strážníka z akademie,” oznamuje své sekretářce velitel městské policie.
Pomalu se otevřou dveře a dovnitř se batolí vyjukanej kořen.
„Prosím, posaďte se,” vítá ho s úsměvem velitel.
Nováček se nejistě posadí a s rozklepanými koleny zírá do stropu.
„Tak...” Náčelník ještě urovná nějaké neposedné složky a už se plně věnuje příchozímu. „Jak se jmenujete?”
„Ehm, ehm,” odkašle si mladík, postaví se a říká: „Vláček - hů hů, letadýlko - vrm vrm, autíčko - tů tů, snaubórd - sss sss, tiráček - tudů tudů, autobusek - tůůů tůůů... Básničku mě naučila maminka, kamarádi mi říkají VLASTA!”

Policajt zatlouká hřebík systémem hlavička na stěnu a mlátit do špičky. Nadřízený se ho ptá, proč tak blbě.
„Já ho měl zatlouct ve vedlejší místnosti, ale nemám od ní klíče!”

Víte, proč policajti pořád zastavují před jedním obchodem na náměstí?
Protože je tam zastavárna.

Ptá se policista chodce: „Proč tak řvete?”
„Přejelo mě kolo.”
„Vy toho naděláte, včera tu chlapa přejela tramvaj a ani necekl!”

Zadržený: „Snad ruce, ne?”
Policajt: „Ne, pamatuju si to přesně, nohy vzhůru!”

„Támhle tomu týpkovi říkáme hadí muž,” zasvěcuje nového vězně kolega, „kroutí si tady totiž už dvanáctý rok.”

Pána přepadli dva lupiči. Bránil se jako lev, ale nakonec ho přeci jen přemohli. Prohledali mu kapsy, ale našli u něj jen pár drobných: „To myslíte vážně, že jste se takhle rval jen kvůli deseti korunám?!”
„Ne, já myslel, že jdete po těch padesáti tisících, které mám v botě.”