Vtipy o zdraví a nemocích

Dva blázni jdou parkem, kde se to jen hemží psi a jejich páníčky. Jednomu z bláznů se jeden z psíků zalíbí.
„Podívej na támhletoho pejska!” upozorňuje kolegu.
„Kterého?”
„Toho s tím ocasem.”

Smrt je stav, do kterého upadají pacienti, aby se pomstili lékaři!

„Pane doktore, před pěti minutami jste mi přikázal vypláznout jazyk, ale ani jednou jste se na něj od té doby nepodíval!”
„Promiňte, paní Novotná, ale potřeboval jsem v klidu vypsat recept.”

Doktor říká manželce pacienta: „Paní Kleinová, je mi líto, ale obávám se, že váš manžel už nikdy nebude pracovat...”
„To mu musím říct. To mu určitě zvedne náladu!”

Přijde pětaosmdesátiletý děda k doktorovi na pravidelnou prohlídku, všechno v pořádku, doktor se ho ještě ptá, jestli mu něco neschází, děda jemu že ne, ale že jeho stará je hrozně hluchá. Doktor povídá, že než si ji zavolá na vyšetření, ať děda udělá takovej test, jak moc je hluchá. Děda se ptá jak a doktor na to, ať si stoupne deset metrů od ní a normálním hlasem se na něco zeptá a když neodpoví, tak ať jde na osm metrů, šest metrů atd. až úplně k ní.
Děda jde domů, babka vaří večeři. Stoupne si teda do rohu druhé místnosti a zeptá se: „Co bude dneska k večeři?” Žádná odpověď.
Popojde blíž a zase: „Co bude dneska k večeři?” Zase nic.
Už je v kuchyni, znovu se zeptá: „Co bude dneska k večeři?” Žádná odpověď.
Přijde na dva metry, opakuje se stejná otázka, bez reakce.
Tak přijde úplně blízko a do ucha jí zařve: „Co bude dneska k večeři?”
„Sakra, dědku, neřvi, říkám už popátý že kuře!”

„Pane Voráček, máte špatné plíce, jeďte na venkov, denně si dejte pět kilometrů chůze a jen pět cigaret!”
Za měsíc se Voráček vrátí a na dotaz doktora vysvětluje: „Procházky byly fajn, jen na ty cigarety si pořád nemohu zvyknout!”

Pacient vyjasňuje doktorovi svůj problém: „V poslední době jsem se přistihnul při tom, jak mluvím sám se sebou.”
„To není zas tak nic strašného,” uklidňuje ho lékař.
„Ale je, vy nevíte, jak já jsem nudnej!”

Přijde koktavý do květinářství a říká: „S-s-sleč-čno, za-za-balte mi-mi te-en be-ez.”
„Samozřejmě, pane, že vám ho ráda zabalím, ale to je rododendron.”
„J-já v-vím, a-ale m-mně je-jede vlak.”

Jde pán k zubaři na kontrolu.
„Je to špatné, pane Čmelák, budeme trhat.”
„Musíme, pane doktore?”
„Musíme, ale nebojte se, zatněte zuby a všechno bude v pohodě.”

Rozčiluje se očař na vyhlášeného hypochondra: „Ještě mi sem přijdete, že vás bolí brýle!”