Přijde pětaosmdesátiletý děda k doktorovi na pravidelnou prohlídku, všechno v pořádku, doktor se ho ještě ptá, jestli mu něco neschází, děda jemu že ne, ale že jeho stará je hrozně hluchá. Doktor povídá, že než si ji zavolá na vyšetření, ať děda udělá takovej test, jak moc je hluchá. Děda se ptá jak a doktor na to, ať si stoupne deset metrů od ní a normálním hlasem se na něco zeptá a když neodpoví, tak ať jde na osm metrů, šest metrů atd. až úplně k ní.
Děda jde domů, babka vaří večeři. Stoupne si teda do rohu druhé místnosti a zeptá se: „Co bude dneska k večeři?” Žádná odpověď.
Popojde blíž a zase: „Co bude dneska k večeři?” Zase nic.
Už je v kuchyni, znovu se zeptá: „Co bude dneska k večeři?” Žádná odpověď.
Přijde na dva metry, opakuje se stejná otázka, bez reakce.
Tak přijde úplně blízko a do ucha jí zařve: „Co bude dneska k večeři?”
„Sakra, dědku, neřvi, říkám už popátý že kuře!”