Vtipy o volném času a koníčcích

Muž s bílou hůlkou zašlápne v lese krásného hřiba.
„Ty pitomče!” oboří se na něj houbař, který se ho užuž chystal uříznout. „Ty jseš snad slepej!”

Děda Mládků se vrátí z lesa s plným košíkem hub a září: „Dneska jsem našel přes třicet praváků!”
„Vidíš,” sklopí oči malý Toník, „a já jen jednoho mrtvého leváka, co ležel v houští...”

Jaké motto mají houbaři?
Chybami se člověk učí.

„Dneska mi nějak neberou, jako by se všechny vyhýbaly mé návnadě,” zlobí se rybář.
Kolega se ušklíbne: „Neměl sis dávat tu návnadu do starých ponožek.”

Ve snaze vytopit krtka, vytopil zahrádkář souseda.

Rybář vytáhne protrhlou síť a lamentuje: „Zatracení pilouni!”

Poklidného vlahého rána vytrhne z poklidného podřimování poklidného rybáře nekompromisně nepoklidný mobilní telefon a v něm ještě méně poklidný hlas zanedbané ženy: „Sakra, zbudím se a ty nikde. Kde, proboha, jseš?”
„Sedím na rybách,” rezignovaně odvětí muž s prutem.
„No, hm, dobře... Ale neseď na nich moc dlouho, ať se ti nezapaří.”

„Tak co, Karle, ještě máš těch sto klíšťat, jak jsi mi o nich včera říkal, že jsi je chytil na houbách, když jsi prolézal roští?”
„Tolik už ne, několik jich vykrvácelo.”

Zlobí se zahrádkář na syna: „Když jsem ti říkal, že máš trhat ředkvičky, nemyslel jsem trhat na kousky!”