Vtipy o volném času a koníčcích

Na břehu horské bystřiny se potkají dva sběratelé kamenů. Starší z nich se chlubí: „Včera jsem zde našel překrásný malachit.”
„No vidíte,” říká mladší, „to já našel dokonce velkachit!”

Předseda družstva načapá jednoho ze zahrádkářů na bobku v křoví: „Ale Karle, co ty tady děláš? Myslel jsem, že jste si postavili u chaty novou kadibudku...”
„To je pravda, ale než bych se dočkal, až půjdu na řadu, dávno už bych měl v kalhotách.”
„Proč?”
„No, scházejí se nám tam bezdomovci z celého okolí!”

Jaká sekačka je nejrychlejší na světě?
Husquarna. Ta se dokonce účastní mistrovství světa motocyklů!

„Až půjdeš do města, kup Cererit,” připomíná synkovi zahrádkář.
„Dobře. A jakou chceš barvu?”

„Podívej, kolik ryb jsem chytil!” chlubí se ženě pan Hovorka.
„Nekecej,” zpražila ho vševědoucí manželka, „sousedka tě viděla vycházet z rybárny!”
„To je pravda,” pohotově odvětí muž. „Prodal jsem jim přebytky, protože jsem je nemohl unést!”

„Tak co jsi včera ulovil?” vyzvídá na mladém rybáři starý.
„Pěknou osmnáctku, dědo.”

„Už jsem vám vyprávěl o té štice, co jsem chytil na Lipně?” ptá se pan Mrázek spolustolovníka.
„Dokonce už dvakrát,” povídá známý. „A co, stále roste?”

Muž s bílou hůlkou zašlápne v lese krásného hřiba.
„Ty pitomče!” oboří se na něj houbař, který se ho užuž chystal uříznout. „Ty jseš snad slepej!”

Děda Mládků se vrátí z lesa s plným košíkem hub a září: „Dneska jsem našel přes třicet praváků!”
„Vidíš,” sklopí oči malý Toník, „a já jen jednoho mrtvého leváka, co ležel v houští...”

Jaké motto mají houbaři?
Chybami se člověk učí.