Vtipy o vojácích a válce

Četař pěchoty v USA vysvětluje: „Když vyhodíte granát do vzduchu a padne na zem, je to důsledek zemské přitažlivosti.”
Šťouravý vojín se hned ptá: „No, dobře, ale co když padne do vody?”
„Tak to je věc námořnictva.”

„Můj děda se při bojích o Dukelský průsmyk strašně nadřel,” říká spolužákům Jirka na hodině dějepisu.
„A víš, Jiříčku,” ptá se paní učitelka, „u jaké zbraně děda sloužil?”
„On žádnou zbraň, paní učitelko, neměl, on byl hrobníkem!”

Do kasáren přijde dědeček s prosbou, aby mu zavolali vnuka, že mu veze buchty od babičky.
„Nemůžu vám ho zavolat,” povídá dědečkovi dozorčí, „včera večer vám odjel na pohřeb.”

Velitel vytýká svému podřízenému: „Poslechněte, ale vy máte při těch střelbách opravdu mizernou mušku!”
„No vidíte, a potom se mám trefit!” oponuje vojín.

Ptá se velitel nováčka po absolvování tvrdého výcviku: „Čím jste byl v civilu?”
„Člověkem.”

Matka píše svému synovi na vojnu: „Milý Honzo, moc na tebe vzpomínáme, ale ten tvůj dopis, kde píšeš o uzené a rum, se asi ztratil na poště.”

Jak z vojenského pilota vyždímáte maximum?
Když mu nedáte do letadla záchranný padák.

Smutný vojáček přijde do hospody, objedná si velkého panáka, číšník ho donese, voják ho do sebe kopne a objedná si dalšího. Zase ho kopne do sebe a číšník říká: „Copak, copak, vypadáte nějak smutně, vojáku? Stalo se něco?”
„Ale stalo,” řekne smutně voják.
„A co?” naléhá číšník.
„No dneska jsme měli první seskok padákem. Poprvé jsme letěli v letadle a když jsem měl skočit, podíval jsem se dolů a jakmile jsem uviděl tu výšku, tak já nemohl.”
„No jo no, bál jste se, co?”
„No jo, já jsem se bál hrozně. Tak jsem pustil všechny ostatní. A pak jsem zůstal v letadle sám se seržantem. A ten mě nutil skočit a já jsem nechtěl za žádnou cenu. A on si vám najednou sundal kalhoty a zařval na mě: Jestli okamžitě neskočíte, vojíne, tak skočím já na vás.”
Číšník říká: „To už jste skočil, co?”
A vojín sklopí smutně hlavu a rozpláče se: „Já jsem srab. Hroznej srab.”

Ptali se pamětníka někdejších bojů, proč osvobozující vojska přecházela právě u Dukelského průsmyku. Pamětník se zamyslel: „Mám dojem, že ten útok tenkrát sponzorovala Dukla Praha...”

„Pořád jsem nic nestíhal,” vypráví pilot, „ale to by se teď mělo změnit.”
„Začínáš na sobě pracovat?” vyzvídají kamarádi.
„Ne, ale dostal jsem stíhačku.”