Vtipy o totalitě

Co znamená tvrzení, že socialismus spojoval teorii s praxí?
Teorie - je, když něco umíte vysvětlit a odvodit, ale nefunguje to.
Praxe - je, když něco funguje, ale ani za boha nevíte, proč.
Socialistická spojení teorie s praxí - nic nefunguje, ale nikdo si netroufne říct, proč.

Za minulého režimu den po oslavách 7. listopadu se ptá paní učitelka: „Tak milé děti, jak jste s rodiči oslavili tento významný den?”
Přihlásí se Anička: „Prosím, my jsme si doma četli knížku Timur a jeho parta.”
„Výborně.”
Přihlásí se Mařenka: „Prosím, my jsme s rodiči byli v kině na ruském filmu.”
„Výborně,” říká paní učitelka.
Přihlásí se Pepíček: „Prosím, my jsme si s tatínkem hráli na rudoarmějce.”
„Jak se to hraje, Pepíčku?” ptá se paní učitelka.
„No, my jsme šli s tatínkem k sousedce na návštěvu. Já jsem jí ukradl budík a tatínek ji vydupal.”

Otázka na rádio Jerevan: „Je v Sovětském svazu dovoleno číst výroky Mao-Ce-Tunga?”
Odpověď: „V principu ano, ale pouze v originále.”

Na Jaltskou konferenci přišel i Bůh. Usadili ho na nejlepší místo v sále. Postupně přicházeli další účastníci. Přišel Churchill. Bůh se postavil a podal mu ruku. Stejně přivítal i Roosevelta. Když však přišel Stalin, podal mu ruku vsedě.
Stalin se urazil: „Proč jste se nepostavil, Otče, když jste mě zdravil?”
„Jožko můj, myslíš, že tě nepoznám? Já se postavím a ty si hned sedneš na moje místo!”

Před Národním divadlem osloví jeden pán druhého: „Víte, jaký je rozdíl mezi Národním divadlem a námi? Národní divadlo má východ z nouze a my máme nouzi z Východu.”
Druhý vytáhne příslušnou placku a zeptá se: „A víte, jaký je rozdíl mezi Národním divadlem a vámi? Národní divadlo tady zůstane a vy půjdete se mnou.”
A on na to: „Víte, jaký je rozdíl mezi námi dvěma?”
„Ne.”
A vytáhne příslušnou placku a říká: „Vůbec žádný.”

Vdova po Leninovi Naděžda Krupská během posledních let leze pořádně Stalinovi na nervy. Proto si ji zavolal: „Buď mi přestaneš odmlouvat, nebo jmenuji vdovou po Leninovi někoho jiného!”

Co bylo před socialismem?
Všechno.

Dotaz na rádio Jerevan: „Je pravda, že Hanzelka v Košicích oběsil Husáka?”
„Ano, je. Ovšem s malými nepřesnostmi. Nebyl to Hanzelka, ale Zikmund, nebylo to v Košicích, ale v Kostnici, neoběsil, ale upálil a ne Husáka, ale Husa.”

Ronald Reagan se setkal s Gustávem Husákem. Bylo to v době, kdy se jak v USA, tak v Československu připravovaly prezidentské volby.
„Já vím, že asi patnáct miliónů voličů bude proti mně,” povídá Reagan. „Ale i tak mě zvolí.”
„Zrovna jako u nás!” zvolal Husák.

Jsou takhle Husák a Štrougal na návštěvě v Japonsku na večírku. Stoly se prohýbají nákladem rozličného jídla, všechno nádobí je ze zlata. Husák se Štrougalem závidí a Husák zašeptá: „Hele, když si každý vezmem jednu zlatou lžičku, nic neubude.”
A tak když se nikdo nedívá, Husák šup lžičku do náprsní kapsy. Štrougal se také o to pokusí, ale jak se mu stářím klepou ruce, zacinká omylem na skleničku. Všichni se samozřejmě otočí a Štrougal začne: „Vážené dámy, vážení pánové, moc bych vám chtěl poděkovat za...” atd.
Když skončí, pokusí se znovu, ale zas, jak se mu stářím klepou ruce, zacinká na skleničku, a znovu začne: „Vážení, jelikož je to tu opravdu úžasné, musím vám znovu poděkovat za...” atd.
Když se o to pokusí potřetí, zas omylem zacinká na skleničku, všichni se - už otráveně - otočí, a Štrougal začne: „Na závěr bych vám chtěl ukázat jedno české kouzlo. Dívejte se: Zlatou lžičku si zastrčím do své náprsní kapsy a z té Husákovy ji vytáhnu!”