Vtipy o různých lidech

Co to je EMO?
Extrémně Mastná Ofina!

Jeden vidlák poslal své bývalé holce dopis a v něm: „Moc mi chybíš, lásko moje, bylas moje kupa hnoje.”

Strýc Ignác stojí na mostě a hrozně nadává. Přijde k němu policajt a ptá se, co se mu stalo, že tak nadává.
„Ale, spadly mi brýle do Moravy!”
„Ale strýcu, vždyť je to Bečva!”
„Máte pravdu, ale já bez brýlí hovno vidím...”

„V obchodech mě diskriminují,” stěžuje si multimilionář, „nechtějí mi vzít stotisícikorunovou bankovku!”

Přijede statkář z dovolené a zajde do chléva, tam je jeho věrná kravka.
„Tak jsem přijel z dovolené,” konstatuje navrátilec.
„Dojmy?” řekne kráva stroze.
„To jseš celá ty,” povzdechne si statkář, „jediné, co tě zajímá, je, kdy tě podojím!”

„Tak přece jen jsem se dostal na ligový trávník,” vytahuje se kamarádům vesnický fotbalový borec, „včera jsem odklízel sníh.”

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to: „Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.”
Láďa se nevzdává a říká: „Chlapi, ale já se znám s Klausem.”
Oni: „To ti tak žerem.”
Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.
Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.”
Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.”
Tak Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s papežem.”
Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá: „Nazdar Benedikte!”
Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.
Láďa na ně kouká: „To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?”
„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?”

„Víš, jak udržíš pitomce 24 hodin v nejistotě?”
„To nevím, jak?”
„Zítra ti to řeknu!”

Boháč rozhlašoval v kostele: „Já jsem pravověrný nevěřící.”

V televizi se rozhodli, že natočí film o horalech. Vydali se tedy do hor a našli tam baču. Tak ho požádali, aby jim popsal, jak vypadá jeden jeho obyčejný den.
„Tož, ráno vstanu, vypiju flašu. Nasnídám se. Vypiju další flašu. Vyženu ovce na pastvu, tam vypiju tak tři flaše.”
Vtom ho jeden z členů štábu zastaví: „Podívejte, takhle by to nešlo. To my do tý televize nemůžeme dát, že vy takhle pořád chlastáte. Víte co? Radši místo toho říkejte že čtete.”
„Tož dobre. Tož ráno vstanu, přečtu si knihu. Nasnídám se. Přečtu dalši knihu. Vyženu ovce na pastvu, tam přečtu tak tři knihy. Pak jdu dom, navečeřím se, přečtu si další knihu. No a potem jdu ke kamošovi, ten ma tiskárnu a tam tisknem knihy až do rána.”