Vtipy o práci a povoláních

Ptá se vzorného zaměstnance opozdilý kolega: „Jak to děláte, že sem přes všechny ty nenavazující světelné křižovatky vždy na minutu přesně stihnete přijet, aniž byste si přivstal?”
„Za to vděčím faktu, že jsem totálně barvoslepý,” prozradil vzor.

Šéf se v průběhu hádky s neschopným zaměstnancem už neudrží a zakřičí na něj: „Táhni k čertu!”
Zaměstnanec na to: „A cestu mi proplatíte, šéfe?”

Přijde mládenec k holiči a ptá se: „Kolik je jich přede mnou?”
„Šest.”
Vrátí se za půl hodiny a má stejnou otázku, odpověď tentokrát: „Čtyři.”
Opět odejde a holič pošle pomocníka, aby se podíval, kam šel.
„Tak kam šel?”
„K vám domů za vaší manželkou!”

Říká vedoucí svému podřízenému: „Vám se při práci muselo stát něco strašného!”
„Proč myslíte?”
„Protože se jí tak strašně bojíte.”

„Nejblbější věc na světě je psací stroj,” povídá sekretářka kolegyni.
„Proč?”
„Každý vídí, když nic neděláš...”

Říká jeden manažer kolegovi z jiné firmy: „Hledáme nového účetního.”
„Hele, a nenajali jste vy nového před pár týdny?”
„Jo, to je právě ten, kterého hledáme.”

„To berete tolik za půlhodinovou práci?” děsí se zákaznice, když instalatér odchází.
„Jestliže vás to rozčiluje, můžu to protáhnout třeba na pět hodin!”

Dvě skupiny dělníků - jedna z Ruska a jedna z Polska - se hlásily do konkursu na pracovní četu pro telefonní společnost. Firma se rozhodla vyzkoušet obě party v praxi a vyslala je instalovat telefonní sloupy. Po směně se obě party vrátily. Ruská udělala deset sloupů a polská jeden. Firma se rozhodla najmout ruskou skupinu, ale Poláci protestovali: „Oni podvádějí, všechny své sloupy nechali koukat ze země!”

Konstruktéři staví letadlo a když je hotové, postaví ho na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou prááásk! Ulomí se obě křídla.
Konstruktéři na to čumí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři počítají a počítají. Zesílí křídla, postaví letadlo na rampu a nakopnou to. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se křídla.
Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád mele svou: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři zase počítají a lámou si hlavy. Zesílí křídla znovu, postaví letadlo na dráhu. Nabírá rychlost, už se odlepuje a najednou prááásk! Zase se ulomí křídla.
Konstruktéři šílí, rvou si vlasy, jen vrátný furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři se ale naštvou a říkají: „Hele, vrátnej, drž už hubu! Když jseš tak chytrej, běž to spravit sám!”
„Ale bezevšeho, pánové.”
Vrátný přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátnej je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane.
Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on říká: „Žádná genialita v tom není. Já dřív dělal ve fabrice na toaletní papír a tam, co to bylo děrovaný, se to nikdy neutrhlo.”

„V naší kanceláři pracujeme za dva.”
„A kolik vás je?”
„Deset.”
„Každý pracujete za dva?”
„Ale ne, všichni dohromady.”