Samolibý vrátný

Konstruktéři staví letadlo a když je hotové, postaví ho na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou prááásk! Ulomí se obě křídla.
Konstruktéři na to čumí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři počítají a počítají. Zesílí křídla, postaví letadlo na rampu a nakopnou to. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se křídla.
Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád mele svou: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři zase počítají a lámou si hlavy. Zesílí křídla znovu, postaví letadlo na dráhu. Nabírá rychlost, už se odlepuje a najednou prááásk! Zase se ulomí křídla.
Konstruktéři šílí, rvou si vlasy, jen vrátný furt: „To je jasný, to je jasný...”
Konstruktéři se ale naštvou a říkají: „Hele, vrátnej, drž už hubu! Když jseš tak chytrej, běž to spravit sám!”
„Ale bezevšeho, pánové.”
Vrátný přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátnej je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane.
Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on říká: „Žádná genialita v tom není. Já dřív dělal ve fabrice na toaletní papír a tam, co to bylo děrovaný, se to nikdy neutrhlo.”