Vtipy o práci a povoláních

Jeden podnikatel se ptá druhého: „Jak se ti podařilo, že tvoji lidé chodí do práce včas?”
„To je jednoduché, mám třicet lidí, ale jen dvacet vyhrazených bezplatných parkovacích míst.”

K řediteli podniku neočekávaně vejde manželka a vidí v sekretariátě mladou, překrásnou sekretářku.
„Vždycky jsi mně říkal, že máš starou sekretářku?!”
„Ano, ano...” odpovídá zmateně ředitel. „Ona onemocněla, a tak za sebe poslala svoji vnučku.”

Říká pan Novák: „Můj šéf je jako rána osudu.”
„Jak to?”
„Taky nikdy nevím, kdy a kde ho potkám!”

Pavel se po těžkém otřesu mozku vrátí do práce a spolupracovníci hned vyzvídají: „Co se ti stalo?”
„Spadla mi na hlavu švestka,” vysvětluje marod.
„A z toho si měl otřes mozku?” nevěřícně kroutí hlavou kolegové.
„Co se vám nezdá?” nechápe Pavel. „Chtěl bych vidět vás, kdyby vám spadl na hlavu dvouapůlmetrový strom!”

Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a dítětem.
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Motalo se mezi nimi, kteří měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka jí navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí „práci” na stavbě a že za to má dokonce i „výplatu”.
„Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala,” poznamenala s úsměvem.
Děvčátko: „Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!”
„Bože můj,” pokračovala paní. „A budeš na stavbě dělat i příští týden?”
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: „Myslím, že jo... jestli ti pitomci ze stavebnin dovezou cihly...”

Mladý Murphy se v Dublinu hlásil do irské firmy jako technik. Na to samé místo se také hlásil jeden Američan a protože měli oba stejnou kvalifikaci, vedoucí oddělení je požádal, aby vyplnili test. Po skončení testu odevzdali své papíry. Za chvilku si vedoucí zavolal Murphyho a povídá: „Pane Murphy, to místo nedostanete.”
„A jak dopadl ten test?”
„Oba máte devět otázek dobře a jednu špatně.”
„No a proč to tedy nedostanu já? Vždyť jsme v Irsku a já jsem Ir!”
„Rozhodli jsme se na základě chybných odpovědí.”
„A jak může jedna špatná odpověď být lepší než jiná?”
„No, ten Američan na pátou otázku odpověděl: ‚Já nevím’, kdežto vy jste napsal: ‚Já taky ne’.”

Sekretářka je jediné povolání, kde můžete mít nohy nahoře a šéf vás za to ještě pochválí.

V podniku probíhá finanční kontrola. Sekretářka se úslužně ptá: „Pane řediteli, mám vám připravit kufřík s úplatky nebo rovnou pyžamo a zubní kartáček?”

„Ten můj šéf je nějakej divnej,” stěžuje si mladá sekretářka kamarádkám. „Pořád dokola mi říká, že TO chce udělat a nikdy mi neřekne CO!”

„Slyšel jsem, že máš novou práci.”
„To víš, na stavbě. Samé papírování.”
„A co děláš?”
„Pálím pytle od cementu.”