Vtipy o Pepíčkovi

Ptá se katecheta po lekci o modlení před jídlem Pepíčka: „Co říká tatínek předtím, než začnete snídat?”
„Šetřete máslem, ty svině ho zase zdražily!”

Pepíček přijde domů ze školy a maminka se ho ptá, co má nového v žákovské knížce. Pepíček odpoví: „Poznámku.”
„A jakou?” ptá se maminka.
„Mám tam napsáno...”
„S tebou je těžká řeč,” vzdychne maminka a vytrhne mu žákajdu z ruky. Uvnitř čte: „Při hodině jedl ananas.”
„Pepíčku, já jsem ti žádný ananas nedávala...”
„Ale maminko, to je podpis učitele!”

Pepíček, celý bledý, přijde do lékárny: „Máte nějaké prášky proti bolesti?”
„A co tě bolí, chlapečku?”
„Ještě nic, ale tatínek si právě prohlíží moje vysvědčení!”

„Pepíčku, tys rozbil všechny dárky, které ti dal tatínek?”
„Ne, jeden zůstal.”
„A který?”
„Kladívko.”

Pepíček sedí v parku na lavičce a kouše jeden bonbón za druhým. Přijde k němu kolemjdoucí: „Řeknu ti něco, chlapče, když budeš takhle jíst mnoho bonbónů, tak ti to může hodně ublížit.”
Pepíček reaguje: „Něco vám taky řeknu, můj dědeček se dožil 106 let.”
„Copak? A jedl jeden bonbón za druhým?”
„Ne, ale nestrkal nos do cizích věcí!”

Pepíček jde do školy a učitelka řekne: „Vymyslete čtyři slova!”
Tak pepíček jde za maminkou, a řekne jí to a maminka mu řekne: „Dej pokoj.”
Pak jde Pepíček k bráchovi, ten se dívá na TV, Pepíček mu to řekne a brácha ho neposlouchá, a řekne: „Batman!”
Pak jde Pepíček k tatínkovi a řekne mu to také, tatínek se také kouká na TV a neposlouchá, dívá se na fotbal a o dva metry trefí od branky, a tatínek křičí: „O dva metry vedle!”
To samé sestra, ta píše referát a řekne: „Opička s růžovou prdelkou!”
Pak druhý den jde Pepíček do školy, a učitelka mu řekne: „Řekni mi ta čtyři slova.”
A Pepíček řekne: „Dej pokoj.”
Paní učitelka mu chce dát pohlavek, ale netrefí se, a Pepíček jí řekne: „O dva metry vedle!”
Učitelka řekne: „Jdem do ředitelny.”
Říďa řekne: „Co si myslíš, že jseš?”
Pepíček: „Batman.”
„A já?”
Pepíček: „Opička s růžovou prdelkou!”

Pepíček šel první den do školy. Tatínek ho dovedl do třídy a poprosil paní učitelku o chviličku na rozhovor. Řekl jí, že Pepíček je hodný chlapec, ale moc rád se o něco sází, a tak by se mohlo stát, že třeba ostatní děti připraví o svačiny a peníze na zmrzlinu. Učitelka se tvářila sebevědomě, že takových věcí zažila dost a všechno vždy zvládla. Ujistila ho, že tuhle věc vyřeší bez problémů. Po obědě tatínek volal do školy a ptá se paní učitelky, jak to jde.
„Všechno je v nejlepším pořádku. Mám pocit, že jsem vašeho synka zbavila těch jeho sázecích vášní. Ten neposeda trval na tom, že se vsadí o stovku, že mám v zadku krtka. Nakonec jsem se tedy vsadila a po hodině ho odvedla do sborovny a ukázala mu, že žádného krtka v zadku nemám.”
„Do háje! Dneska ráno se se mnou vsadil, že první den ve škole uvidí zadek paní učitelky!”

„Pepíčku, proč pláčeš?”
„Bratr mi dal facku!”
„A proč jsi mu to neoplatil?”
„To jsem udělal už předtím!”

Pepíček dorostl do školního věku, a tak ho poslední srpnový den maminka doslova zahrnula spoustou příjemných vyhlídek a informací o škole, aby ho nějak pozitivně naladila. Říkala mu, kolik potká nových kamarádů, nakoupila nové oblečení, vyprávěla, jak šla ona poprvé do školy a tak dál. Přišel první den, Pepíček se radostně vydal do školy a odpoledne se vrátil domů a vyprávěl o tom, jak se celý den měl. Druhý den ráno ho maminka budí, on se rozespale ptá, proč má vstávat, a když maminka říká, že je čas jít do školy, Pepíček udiveně říká: „Cože? Znova?”

Paní k přijímané služce: „Proč vás propustili z posledního místa?”
„Zapomněla jsem vykoupat děti.”
Pepíček: „Mami, tuhle vezmeme!”