Vtipy o obvoďácích

Přijde Pepa k doktorovi, ten se na něj podívá a říká: „Tak to bude potřebovat speciální postup.”
Přitáhne velkou pilulku, položí ji na stůl a říká: „Za chvíli se vrátím.”
Pepa s povzdechem začne pilulku do sebe cpát a když je hotov, objeví se doktor s kýblem: „Ona nám neteče voda, tak jsem musel do přízemí, abych tu tabletu mohl rozpustit a udělat z toho obklad!”

„Víš, co je to karambol?” zkouší doktůrka známý.
„Samozřejmě,” odvětí lékař, „to je bolení karam.”

Stěžuje si otylý pacient: „Pane doktore, co mám dělat? Na určitých místech pořád tloustnu.”
Doktor radí: „Tak na ta místa nechoďte!”

„Paní doktorko, jak na to jsem? Co srdce?”
„Je v pořádku, s tím se klidně dožijete šedesátky,” uklidňuje lékařka.
„Ale mně je šedesát zítra!”
„No vidíte, neříkala jsem vám to?”

Lékař radí obézní pacientce: „Měla byste pěstovat lehkou atletiku.”
„V mém věku, pane doktore?”
„Pro začátek byste měla každý den přeskočit oběd a večeři...”

Přišla paní k lékaři - modrá, zelená, zbitá.
„Co se Vám stalo, paní?”
„Když se muž vrátí napitý z hospody, pokaždé mě takhle zmlátí. Co mám dělat?”
„Udělejte si heřmánkový čaj a když se vrátí muž z hospody, kloktejte. A po týdnu se ukažte.”
Po týdnu přijde paní k lékaři, žádné stopy po pranici.
„Zabralo to, nezmlátil mě.”
„Já to věděl! Stačilo držet hubu...”

Doktor vešel do čekárny, posadil se vedle ženy a říká takovým tím důstojným, hlubokým hlasem: „Váš muž je na prahu smrti.”
Žena se ptá: „A můžete ho dostat přes?”

Přijde taková mladá slečna k doktorovi a povídá: „Pane doktore, já, jak si dám skleničku, tak mám hned chuť padnout nějakýmu chlapovi do náruče. Co mám dělat?”
Doktor vyndá láhev vodky a říká: „Nalejte si...”

„Choďte na procházky do přírody,” poradil staříkovi doktor, „lépe tak zapomenete na své bolesti.”
„Opravdu?” podiví se starý pán. „Tak já to teda zkusím, když říkáte... a snad zapomenu i na tu zlomenou nohu!”

K doktorovi přijde kovář se škaredě pochroumanou nohou. Doktor se ho ptá, co se mu stalo. Kovář: „Před 36 lety jsem přišel sem do města do učení ke starému mistru Vávrovi.”
„Mluvte k věci, tu nohu snad nemáte takhle 36 let.”
„No to ne, ale souvisí to s ní. Mistr měl překrásnou dceru. Když jsem se první noc ukládal ke spánku, přišla za mnou a sladce se mě zeptala, jestli něco nepotřebuji. Já jsem ji ujistil, že ne. Druhý večer přišla zase, v tenké noční košilce, a zase se mě ptala na totéž. Já jí řekl, že se mám výborně a neschází mi vůbec nic. Další večer přišla skoro až za tmy, neměla na sobě naprosto nic. Zeptala se, jestli pro mě může něco udělat a stěžovala si, že je jí zima. Já jsem jí řekl, že mi nic nechybí, že si kvůli mně nemusí dělat starosti a mrznout, ona se rozbrečela a práskla dveřmi.”
„Prosím vás, řeknete mi už konečně, co se vám stalo s nohou?”
„No vždyť vám to říkám. Dneska ráno mi došlo, co tím tenkrát myslela a jakej jsem byl vůl, praštil jsem vzteky pětikilovým kladivem do zdi, ono odskočilo a přerazilo mi tu zatracenou nohu!”