Vtipy o nejmladších

Na pískovišti si hrají tři naháčkové, dva chlapečci a jedna holčička. Jeden chlapeček strká do druhého: „Hele, ona ho nemá.”
„To víš, ženský všechno zničí.”

Holčička: „Moje maminka mě má určitě ráda!”
„Jak jsi na to přišla?”
„No, tatínka mění každé tři měsíce, ale mě si nechává pořád!”

V parku: „Krásné dítě, slečno, vlásky má určitě po tatínkovi.”
„Jo, tak to nevím, on si tenkrát nesundal klobouk!”

„Dospělí nevědí, co chtějí,” stěžuje si Pepíček ve školce. „Sotva mě naučili mluvit a chodit, už mě nutí mlčet a sedět.”

„Češ čaj?”
„Čaj nechci.”
„Češ maťo?”
„Maso bych si dal.”
„Maťo není. Češ čaj?”

Jde maminka do parku s malým chlapečkem v kočárku a chlapeček říká: „Do pldele, to to dlncá, do pldele, to to dlncá.”
Kolem jde chlap a říká: „No paní, vy máte ale pěkně nevychované děťátko. Ani zuby to nemá a už to nadává.”
A chlapec řekne: „Jo, a myslíš, že tenhle špičák, to je hovno, nebo co?!”

Jde muž okolo pískoviště, tam sedí děvčátko a pláče.
„Proč pláčeš, děvčátko?”
„Jdi pryč!”
„A co rukou po zadečku?”
„A co lopatkou po držce?”

Děti ve školce: „Umí tvůj bratříček chodit?”
„Neumí, ale nohy má!”
„A má vlasy?”
„Je úplně holohlavý!”
„A má zuby?”
„Ty vůbec nemá!”
„Tak to vás v porodnici ošidili a dali vám místo miminka dědečka!”

Dítě se začíná smát ve věku čtyř týdnů. Do té doby vás vidí moc rozmazaně.

V bytě zazvoní telefon. Zvedne ho pětiletý Pepíček.
„Haló, kdo je tam?”
„Já a moje sestra.”
„Tak mi dej sestru k telefonu.”
„To nemůžu, já ji nesmím vyndavat z kočárku!”