Vtipy o nejmladších

Muž s hodně velikým břichem stál před mateřskou školkou. Z okna se vyklonila mladá učitelka a zeptala se: „Čekáte dítě?”
Muž se usmál a zdvořile odpověděl: „Ne, to mám od piva.”

Víte, co dělá šestiletá holčička v devátém měsíci?
Jde do školy, protože je září.

Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé kovbojské boty. Oba tlačí, tahají, pořád se do těch bot nemůžou dostat. Když se to konečně podaří, oba si celí upocení sednou, chlapeček se podívá na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.”
Tak se učitelka podívala a opravdu. Zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali, tentokrát na správné nohy. Chlapeček se podívá na botičky a namítne: „To ale nejsou moje boty.”
Učitelka se kousne do jazyka a s námahou zase botičky sundají. Ale chlapeček opět povídá: „To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mě je nechává nosit.”
Učitelka už neví, jestli se má smát nebo plakat. Znovu však pomůže chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné námaze pomáhá do kabátu, udiveně se ho zeptá: „Kde máš rukavičky?”
A chlapeček prohlásí: „Já je mám nacpané v botičkách!”
(Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.)

Zástupkyně v mateřské školce si stěžuje řediteli na nově přijatou absolventku: „Když měla ve městě převést děti, šla kvůli tomu do banky!”

„Nemáte fotky svých dvojčátek?”
„Tady.”
„Ale to je jen jeden!”
„Ten druhý je stejný.”

Jaké je největší přání rodičů čerstvě narozeného dítěte?
Tichá noc.

Dva malí kluci se hádají o míč: „Dej mi ho, je můj!”
„Ne, ty mi ho dej - ten míč je můj!”
„Ne, můj!”
„Ne, ne, můj!”
Po nějaké době: „Tak si ho teda vem!”
„Ne, ty si ho vem!”
„Ne, ty...”

Ptá se vychovatelka ve školce: „Kdopak se počural?”
Zvednou se ručičky.
„Tak, pět dětí. Kdo se pokakal?”
Zvednou se ručičky.
„Tak, čtyři děti. Kdo se zdržel?”

„Můj syn včera řekl první slovo,” chlubí se chemik kamarádům.
„Jo? A jaký?”
„Paraaminotrichlobenzenhydrooxid.”

„Jaké má tvůj tatínek vlasy, Arnoštku?”
„Plešaté.”