Vtipy o národech a menšinách

Při večeři napomíná Skot svého syna: „Patricku, prosím tě, buď slušný a ovládej se! Nejez tak hltavě. Jednak nebudeš mít z toho žádný požitek, za druhé to je neslušné, za třetí ti to může poškodit zdraví a za čtvrté nám to všechno sežereš!”

Jak Rus obelstil zákeřný virus?
Povídá mu: „Vy Rus, já Rus, napijeme se na to, krajane!”

McLean se rozhodl, že si koupí naslouchací přístroj. V obchodě mu nabízejí různé typy, ale všechny se mu zdají příliš drahé. Prodavač nakonec ztratil trpělivost: „Doporučuji, abyste si koupil jen tento drát, který si vsunete jedním koncem do ucha a druhý konec si dáte do kapsy.”
„Myslíte, že budu lepší slyšet?”
„To si tedy nemyslím, ale když lidi uvidí drát ve vašem uchu, budou hovořit hlasitěji!”

Říká Kohn Roubíčkovi: „Prý se vám narodil syn, kolik váží?”
„Čtyři a půl kila.”
Potkají se za týden: „A kolik má teď?”
„Čtyři kila.”
„Ona Sára ztratila mlíko?”
„Ne, my byli na obřízce.”

Chaim Jankel si otevřel koloniál. ŠÉCKO PRO KUCHŇ měl napsáno na štítě. Kolemjdoucí se pohoršeně zastavil, potřásl hlavou a vešel dovnitř.
„Přál bych si mluvit s majitelem.”
„Právě jste začal,” opáčil Chaim.
„Pane,” nasupoval se kolemjdoucí, „v jednom pitomém nápise máte několik naprosto blbých pravopisných chyb!”
Chaim přikývl: „Já to vím.”
„On to ví, on to ví,” chytal amok kolemjdoucího, „a nic nedělá!”
„Copak jsem padlej na hlavu?” konverzoval Chaim klidně dál.
„Tak proč, u všeho na světě, je neopravíte?” rezignoval kolemjdoucí.
„To maj tak,” začal Chaim kolemjdoucímu vysvětlovat, „v průběhu týdne se před tím štítem zastaví tak v průměru deset - když je horší počasí, tak sedm, osm, když ale přijedou turisti, tak i patnáct, ale v průměru tak asi deset - podobnejch hnidopichů, jako jste vy. A v průměru, ne v absolutních číslech, ale v průměru tak šest z každých desíti hnidopichů, kteří vešli do krámu, tedy v průměru z šesti z nich se stanou najednou docela milí zákazníci a něco koupěj, když už jsou vevnitř!”
„Jednu Milu a Crazy Wolfa.”

Starý zkušený zálesák jede po prérii s mladým greenhornem a učí ho všemu potřebnému. Po nějaké době narazí na Indiána ležícího na boku s uchem přitisknutým k zemi.
„Všimni si toho Indiána,” ukazuje zálesák. „Přitiskne ucho k zemi a dokáže poznat podle otřesů půdy, když se něco nebo někdo blíží, a dokonce i, jak je daleko odsud.”
Přijedou blíž a Indián povídá: „Dostavník, tažený čtyřspřežím, dva bělouši a dva vraníci, asi tak dvě míle odsud na sever.”
„Vidíš?” otočí se zálesák na zelenáče. „Přitiskne ucho k zemi a všechno pozná.”
„Ale houby,” odpoví Indián. „Před chvílí mě ti blbci přejeli!”

Zlobí se Eržika na toho svého: „Tak já nemůžu jet jednou za rok na Malorku, ale ty jsi byl letos, Dežo, už třikrát na Borech.”

Jaký je rozdíl mezi cikánem a tetřevem?
Žádný, oba jsou státem chránění.

Pruský důstojník se baví s židovským obchodníkem o cti.
„Nám,” říká hrdě důstojník, „jde hlavně o čest, kdežto vám Židům jde jen o peníze.”
„To víte,” odpoví Žid, „každý touží po tom, čeho se mu nedostává...”

Potká Indián kovboje. Koukají na sebe. Pak Indián namíří na kovboje prst. Kovboj zvedne ruce nad hlavu. Indián napřáhne ruku před sebe, dlaní k zemi a pohybuje s ní doprava. Kovboj zvedne obě ruce nad hlavu a natažené konce prstů nad hlavou spojí. Pak se rozejdou.
Kovboj dojde domů a večer v hospodě vypráví a předvádí scénu: „Dneska jsem potkal Indiána a on na mě: Jsi synem smrti! A já na něj: Ušetři mě! Indián na mě: Ujednáno! A tak já na něj: Odcházím domů!”
Indián se vrátí domů a večer u ohně vypráví a předvádí scénu: „Dneska jsem potkal kovboje a to vám byl hlupák. Já na něj: Kdo jsi? A on na mě: Králík! A já na něj: Prérijní? A on: Ne, skalní!”