Vtipy o mužích a ženách

Přijde manžel z hospody, políbí psa. Pes zaleze pod postel. Pak políbí manželku. „To je zajímavý, pes zaleze a ty štěkáš pořád!”

Novomanželka nakupuje: „Máte polévku v kostce?”
„Máme.”
„Tak mi jich dejte pět. Ale kulaté, ty hranaté se manželovi špatně polykají!”

Jaký je rozdíl mezi vílou a starou čarodějnicí?
Pět let společného života.

„Paní Nováková, jak pozvali manžela na hon, trefil něco?”
„Kdepak, ani domů ne!”

Pan Novák se vrací z práce domů. Manželka ho vítá slovy: „Mám pro tebe dvě zprávy, dobrou a špatnou.”
„Napřed mi pověz tu dobrou.”
„Airbag ve tvém autě funguje...!”

Hodně prší. Najednou nikdo zvoní. Manžel jde otevřít a před bránou stojí tchyně.
„Propánajána, maminko, proč stojíš na tom dešti? Jdi radši domů, vždyť budeš celá mokrá.”

„Půjčíš mi sto korun?” říká manželka manželovi.
„Bohužel nemám. Mám jen padesát,” odpovídá manžel.
„Nevadí, půjč mi padesát a padesát mi budeš dlužit!”

Čím se liší nevěrný manžel od věrného?
Nevěrného hryže svědomí, věrného závist!

Vrací se muž vzteklý z práce a těší se, jak si to doma vynahradí na ženě. Zařve „jídlo!” a hned je na stole polévka, řízek se salátem, zákusek, kafe a pivo. Říká si: Musím si najít jiný důvod, abych ji sprdnul... „Vlez pod stůl a štěkej!”
Žena mu vyhoví, zaleze pod stůl a štěká. A on: „Na svého pána budeš štěkat?!”

Žena se v noci probudí a všimne si, že manžel není v jejich posteli. Navlékne si noční košili a jde se za ním podívat do přízemí. Najde ho, jak sedí u kuchyňského stolu s hrnkem horkého kafe. Zdá se býti pohroužen do hlubokých úvah, jen tak civí do zdi. Žena sleduje, jak si utírá slzu a srká horké kafe.
„Co se děje, drahý?” zašeptá. „Proč jsi takhle v noci tady dole?”
Manžel vzhlédne od kafe: „Ale jenom jsem si vzpomínal, jak jsme se před dvaceti lety poprvé potkali a začali spolu chodit. Tobě bylo šestnáct. Pamatuješ se?” vážně dodává.
Žena je dojata až k slzám, když vidí, jak je její manžel pamětlivý, jak je citlivý.
Manžel se odmlčí, těžko hledá slova.
„A pamatuješ, když nás tvůj táta přistihl v mým autě na zadním sedadle?”
„Jo, to si pamatuju!” říká žena a uvelebuje se v křesle vedle něho.
Manžel pokračuje: „Vzpomínáš, jak mi vrazil brokovnici do obličeje a řekl: Vezmeš si mou dceru, nebo chceš, abych tě poslal na dvacet let do vězení?”
„To si taky pamatuju,” odpoví žena něžně.
On si setře další slzu z tváře a říká: „Dnes bych byl propuštěn...”