Vtipy o mimozemšťanech a vesmíru

Poslední hlášení z Challengeru: „Řízení předáno astronautce McAuliffeové...”

U Nováků na zahradě přistane létající talíř. Vyleze z něho jeden ufounskej, ale přijatelně vypadající pár, a tak je Novákovi pozvou domů a udělají mejdan. A když už jsou trochu v náladě, tak chlapy napadne, že by si mohli zkusit trochu rozšířit obzory a prohodit si manželky. Udělají to, Nováková si odvede ufouna do ložnice, tam se svlíknou, Nováková si ufouna znechuceně prohlíží a myslí si: „Takovej malinkej...”
Jenže ufoun trochu zakroutí ušima, a hned mu povyroste. A ještě, a ještě... Nastaví tu správnou velikost a pak si s Novákovou užívá až do rána.
Ráno, když ufouni odletěj, tak Nováková celá růžová říká manželovi: „Já to měla úplně nádherný! A co ty?”
A Novák na to: „No teda, já ti řeknu, za moc to nestálo. Úplně jako obyčejně a navíc mně celou dobu hrozně kroutila uši...”

„Proč si myslíte, že jsou všichni mimozemšťané nevzdělaní?” zeptali se jednoho svérázného kosmonauta.
„Protože učený s nebe nespadl.”

„Za ten rok ve vesmíru jsem zestárl snad o padesát let,” oznamuje vědcům prošedivělý třicetiletý kosmonaut.
„Bohužel, to ještě nic neznamená, když jste tam byl se svou tchyní.”

„Země volá Mars!”
„Tady Mars, příjem.”
„Nechtěl bys mi vlétnout do pusy? Mám na tebe chuť!”

Měsíc, rok 2050. Americký vědec sděluje tisku: „Od té doby, co začali na Měsíc létat Češi, jsme udělali z laboratoří hospodu. Vynáší to víc než ty naše výzkumy!”

Z hospody se vypotácí ožralý Marťan a klátí se ze strany na stranu ulicí. Náhle zpozoruje, že na něj všichni zírají s ústy dokořán.
„Co je?!” reaguje nelibě. „Ještě jste nikdy neviděli opilce?”

„Tady Houston, hlaste se.”
Kosmická loď mlčí.
„Tady Houston, opakuji, hlaste se.”
Opět ticho.
„Tady Houston, co je s vámi? Opakuji znovu, hlaste se.”
Na druhém konci to zaprská: „Tady Challenger 3000, už se hlásím nejmíň půl hodiny, skoro z toho necítím ruku, co se děje?”

„Ti Marťani jsou ale negramoti,” stěžuje si řídícímu středisku první kosmonaut, který se setkal s mimozemšťany, „ani anglicky to neumí!”

Na vrcholu historické budovy v centru Pardubic přistál létající talíř, ze kterého hned vylézají zelení mužíčci z Marsu.
„A kde jinde by taky měli přistát,” komentuje tu neobvyklou přistávací plochu místní důchodce, „než na Zelené bráně!”