Vtipy o lásce

Na lavičku v parku padá soumrak a on začíná být důvěrnější a náruživější.
„Ne, ne,” brání se ona, „co si to dovoluješ? To přece nesmíš... Když toho ihned, ale ihned nenecháš, tak začnu volat o pomoc. Co vlastně ode mne chceš...?”
Přivine ji k sobě, umlčí polibkem a šeptne: „Ale, drahoušku - když chceš volat o pomoc, tak také určitě víš, co chci...”

Z obřadní síně: „Důrazně žádám pana Starablažku a slečnu Semtelovou, aby se už konečně dohodli na společném příjmení!”

„Miláčku, než si mne vezmeš, chtěla bych se ti vyznat z některých svých hříchů.”
„Ale to není třeba, vždyť ses mi z nich vyzpovídala před týdnem.”
„To ano, ale teď bych ráda probrala ten minulý týden!”

Otec uprostřed noci k budoucímu zeťovi: „Milý hochu, dohodli jsme se, že mi dceru přivedete ještě před půlnocí. Teď jsou čtyři hodiny ráno a navíc ani ta dáma není moje dcera!”

Pařížskému Klubu zoufalých starých mládenců zaslala jistá dáma fotografii s nabídkou seznámení. Foto jí bylo vráceno se stručnou poznámkou: „Tak zoufalí ještě nejsme.”

„Manželku jsem vedl k oltáři s věnečkem na hlavě!”
„Na hlavě, to možná ještě ano!”

Novomanželé odešli do ložnice, vlezou do postele a když se dlouho nic neděje, navrhuje nevěsta: „Co kdyby ses teď pomiloval s tím, koho máš nejradši?”
„To nepůjde, copak se můžu jít milovat s tvou mámou, když zrovna myje nádobí?”

Víte, proč dříve, když se muži dámám dvořili, při tom klečeli?
Aby mluvili přímo k věci.

Jak vybouchne nabuzenej granát?
BUM, BUM, ty zlý nepřítelíčku...

Ptá se Pepíček Mařenky: „Co musím udělat, abys byla moje?”
Mařenka na to: „Jedině mě otrávit!”