Vtipy o dětech a mladých

Malý Pepíček doma zvedne telefon, chvilku něco povídá a pak jde za tatínkem a říká: „Volal Jirkův táta, že mu máš dát opsat můj domácí úkol, až ho spočítáš.”

Přijde sociální pracovnice do bytu vyhlášené rodiny a otevře jí takový malý blbeček.
„Kde máš maminku?” zeptá se ho paní.
„Ve vězení,” odpoví hoch.
„A tatínka?”
„Nevím.”
„A máš nějaké sourozence?”
„Mám, bráchu.”
„A kdepak je bráška?”
„Na univerzitě.”
„Na univerzitě?!” diví se dáma ze sociálky. „A co tam dělá?”
Blbeček povídá: „Je tam v lihu, měl totiž dvě hlavy!”

Malá Monika povídá mamince: „Pepíček mi dnes pořád sahal na ruku, ale já pokaždé ucukla.”
„To jsi udělala moc dobře. A co na to on?”
„Nic, zůstal v tom bazénu, kam spadnul a utopil se!”

Pepíček sedí v parku na lavičce a kouše jeden bonbón za druhým. Přijde k němu kolemjdoucí: „Řeknu ti něco, chlapče, když budeš takhle jíst mnoho bonbónů, tak ti to může hodně ublížit.”
Pepíček reaguje: „Něco vám taky řeknu, můj dědeček se dožil 106 let.”
„Copak? A jedl jeden bonbón za druhým?”
„Ne, ale nestrkal nos do cizích věcí!”

„Když se mi chce někde v přírodě na velkou, vždycky si sednu na bobek,” svěřuje se kamarádovi z oddílu malý táborník.
„Díky, žes mě upozornil. Až se ti zase bude chtít, vím, že se ti mám zdaleka vyhýbat!”

„Pane vedoucí,” přiběhne holčička, „Jana spadla do záchoda!”
„A umí plavat?”

Malá Nancy zahrnuje hlínou jámu uprostřed zahrady a přes plot na ni kouká soused Tom: „Nancy, copak to tam máš za jámu?”
Nancy odpoví: „Moje zlatá rybka umřela, tak jsem ji musela pohřbít.”
„Ale není to pro zlatou rybku příliš velká jáma?” ptá se Tom.
Nancy vhodí poslední lopatku hlíny a říká: „Není! Má zlatá rybka je uvnitř mého pitomého kocoura!”

Chlapeček sedí smutně u otevřené konzervy.
„Proč jsi tak smutný?” ptá se ho maminka.
„Je tu napsáno paštika zaječí, a ona neječí a neječí.”

Pepíček jde do školy a učitelka řekne: „Vymyslete čtyři slova!”
Tak pepíček jde za maminkou, a řekne jí to a maminka mu řekne: „Dej pokoj.”
Pak jde Pepíček k bráchovi, ten se dívá na TV, Pepíček mu to řekne a brácha ho neposlouchá, a řekne: „Batman!”
Pak jde Pepíček k tatínkovi a řekne mu to také, tatínek se také kouká na TV a neposlouchá, dívá se na fotbal a o dva metry trefí od branky, a tatínek křičí: „O dva metry vedle!”
To samé sestra, ta píše referát a řekne: „Opička s růžovou prdelkou!”
Pak druhý den jde Pepíček do školy, a učitelka mu řekne: „Řekni mi ta čtyři slova.”
A Pepíček řekne: „Dej pokoj.”
Paní učitelka mu chce dát pohlavek, ale netrefí se, a Pepíček jí řekne: „O dva metry vedle!”
Učitelka řekne: „Jdem do ředitelny.”
Říďa řekne: „Co si myslíš, že jseš?”
Pepíček: „Batman.”
„A já?”
Pepíček: „Opička s růžovou prdelkou!”

Maminka dává Honzíkovi sto korun. Honzík ale zapomněl poděkovat. Maminka mu povídá: „A co jsi zapomněl říct?”
Honzík stále neví. Tak mu maminka poradí: „Co řeknu tátovi, když mi dá penízky?”
Honzík na to: „Proč mi dáváš tak málo?”