Vtipy o boháčích

„Chtěla bych mít nové auto,” šeptá milionáři do ouška jeho milenka.
„Žádný problém,” zašeptá on, „můžeš umýt mého Jaguára.”

Jaký je rozdíl mezi obyčejným člověkem a multimilionářem?
Žádný, oba jezdí osobním vlakem.

„Dneska si už i bohatí utahují opasky,” nadhodil pan Vávra.
„Máš pravdu,” povzdechl si přítel, „ale opasky na kufrech, když letí na Kanáry!”

Jednou odpoledne jel chlápek ve své limuzíně na venkov, když zahlédl na kraji města u krajnice dva chlapy, kteří jedli trávu. Nařídil řidiči zastavit, stáhl okýnko a ptá se: „Hej, pánové, proč jíte tu trávu?”
„Nemáme peníze na jídlo.”
„Tak pojeďte se mnou.”
„Ale já mám ženu a dvě děti,” povídá jeden.
„To nevadí, vemte je s sebou!”
Druhý říká: „Já mám ženu a šest dětí!”
„To nevadí, ty taky vezměte!”
Tak se to všechno naskládalo do limuzíny a když vyrazili, jeden z těch dvou říká: „Pane, je to od vás moc hezké, že nás berete s sebou. Takové dobrodiní!”
„Ale, vy tomu nerozumíte,” namítne boháč, „na chatě jsem už dlouho nebyl a tráva je tam nejmíň metr vysoká!”

Stěžuje si milionář přátelům: „Tak se ze mě přes noc stal bezdomovec!”
„Proboha, snad jsi nezkrachoval?” zděsí se kamarádi.
„Kdepak zkrachoval, přátelé,” trpce se pousměje boháč, „přes noc nám shořel dům!”

„Mám sedm aut,” chlubí se ve společnosti potentát.
„A jaké značky?” zajímá se podnikatel Vaněk.
Boháč jmenuje: „PO 00-01, UT 00-01, ST 00-01, CT 00-01, PA 00-01, SO 00-01, NE 00-01.”

„Škola, základ života,” cituje ve společnosti zámožný podnikatel. „Tak jsem ji klukovi koupil.”

Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti. Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami: „Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?”
„No jistě, co by na tom mělo být zlého?”
„No víte, paní baronko, ono to není zrovna apetitlich, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají.”
„Ach tak, ale co s tím?”
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné.”
Baronka slíbí toto nedopatření napravit. A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku: „Ale paní baronko, co to má být. Kde jsou ty kleštičky?”
„Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti.”