Židovka v Indii

Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do cestovní kanceláře.
„Musím jet do Indie.”
„Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.”
„Musím jet do Indie.”
„Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí - mor,
hepatitida, cholera, tyfus, malárie, bůhví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici bez židovských lékařů?”
„Musím jet do Indie.”
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru.
Asistent jí oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu. Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto: „Nezapomeňte, jen tři slova.”
Na rozdíl od ostatních ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku, pojď domů!”