Svatba v sedmdesáti

Sedmdesátiletá vdova si našla stejně starého partnera na randění. Po pěti letech procházek, kaváren, výstav a divadel se děda konečně rozhodl ji požádat o ruku.
Ona bez váhání souhlasila.
Druhý den ráno, když se děda doma probudil, pamatoval si jen to, že ji žádal o ruku, ale už si nemohl vzpomenout, jak odpověděla. Řekla ano? Nedívala se tak nějak divně?
Telefonní číslo měl naštěstí napsané, takže jí ihned zavolal. S nervozitou v hlase přiznal, že zapomněl její včerejší odpověď.
Ona na to: „Jsem tak ráda, že voláš! Docela jasně si pamatuju, že jsem řekla ANO, ale zaboha jsem si nemohla vzpomenout komu...”