Opilcovo zmrtvýchvstání

Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do postele vedle manželky a usne. Najednou se ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu říká: „Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku.”
Pepa zalamentuje: „Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v životě udělat. Nešlo by to nějak, abych se vrátil?”
Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká: „No, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?”
„To víš, že chci.”
Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní. V tom si ho všimne kohout, a ptá se: „Á, ty jsi tu nová. Jak se ti vede?”
„No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole.”
„To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš, pak to přestane.”
Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko. Najednou s ním někdo třese.
„Co je, co se děje?”
Manželka křičí: „Kadíš do postele, ty prase!!!”