Lilo jako z konve. A bylo chladno. Ve tři hodiny ráno zazvonil u lékaře telefon.
„Pane doktore, mám na kahánku. Je mi hrozně zle, prosím vás, okamžitě přijďte,” ozval se slabý hlas.
Doktor se oblékl a vyšel do nečasu. Než došel k nemocnému, byl na kůži promočený. Nemocný ho zděšeně očekával.
Lékař ho prohlédl a pak se zeptal: „Napsal jste závěť?”
„Ještě ne.”
„Tak ji napište. Máte rodinu?”
„Mám, pane doktore.”
„Rozloučil jste se s ní?”
„Ještě ne.”
„Tak to udělejte. A radím vám, abyste si pospíšil.”
„Prokristapána, pane doktore, to znamená, že je to se mnou opravdu tak zlé?”
„Zatím ne,” zařval doktor. „Zatím jste jako řípa, ale co si myslíte, že s vámi udělám teď?”