Nejslavnější rabín

Tři Židi ze tří různých měst se setkají ve vlaku. Jak tak rozprávějí, začnou se chlubit svými rabíny.
„To nedávno u nás ve městě hostoval Toscanini,” povídá ten první. „Lidi čekali, kdy už koncert začne, a pořád nic. Vtom vejde do sálu náš rabín. Toscanini se uklonil, zvedl taktovku a hudba spustila.”
„To nic není,” namítne druhý, „to když měl anglický král korunovaci, náš rabín byl v Londýně. Všichni byli už na svých místech, arcibiskup držel korunu nad královou hlavou, a když se ho lidi ptali, proč nekorunuje, povídá: Dokud tu není rabín z Tarnopole, tak nezačnu.”
„To všechno nic není, pánové,” povídá třetí. „Náš rabín byl nedávno v Římě. Když vycházel s papežem z chrámu svatého Petra, jel zrovna kolem italský král. Naklonil se ke svému pobočníkovi a povídá: Ty, poslouchej, kdo je ten gój vedle rabína z Berdičeva?”