Komsomolci ve velké zemi postavili most přes říčku a opatřili ho cedulkou: „ÉTOT MÓSTIK POSTRÓJILI SOVĚTSKIJE KOMSOMÓLCY.”
Po cestě k mostu přijde kolchozník z nedaleké vesnice, se zalíbením si přečte cedulku, hlavou pokývá a dílo pochválí: „VÓT KRASÍVYJ MÓSTIK. POSTRÓJILI NÁŠI KOMSOMÓLCY.”
A potom jako obvykle, rozvážně řeku přebrodí.
Za další chvíli se po cestě v mračnech prachu přižene motocyklíst. Se zalíbením si přečte cedulku, hlavou pokývá a dílo pochválí: „VÓT KRASÍVYJ MÓSTIK. POSTRÓJILI NÁŠI KOMSOMÓLCY.”
A potom jako obvykle, odvážně na své Jawě řeku přebrodí.
A slunce svítí na móstik a už by se chtělo věřit, že na věčné časy. Když tu se v jednu chvíli k móstiku blíží pasák se stádem ovcí a tajemník pro věci trapné a zbytečné ve Volze. Cedulku nepročitál, na móstik vjel, trámy zapraskaly, fošny se rozestoupily a už se tajemník, Volha i móstik poroučí do vody.
Smutně hledí pasák na tu nehodu a lamentuje: „TAKÓJ BLBEC - JÉDĚT I NĚVÍDIT. KAKÓJ KRASÍVYJ MÓSTIK POSTRÓJILI NÁŠI KOMSOMÓLCY!”