Jede si hezká blondýnka autem napříč Virginií a najednou se jí uprostřed kukuřičného pole porouchá. Protože si s tím neví rady, rozhodne se, že zajde k nejbližší farmě pro pomoc. Farmář se koukne pod kapotu a navrhne: „Víte co, slečno? Teď s tím nic nenaděláme, za chvíli je stejně tma. Přespíte u nás a zítra vás odtáhnu do servisu. Jenom mi slibte, že moje kluky, Frankieho a Johnnyho, necháte na pokoji. Jsou ještě mladí a nezkušení.”
„Jasně,” slibuje blondýna a myslí si: „Přece se nespustím s nějakými venkovskými burany!”
Když ale přijedou na farmu, uvidí tam dva mladíky, hezky urostlé a opálené. V noci zaklepe na dveře jejich pokoje a říká: „Tak co, hoši? Chcete, abych vám ukázala, jak to chodí ve světě?”
„Chceme,” na to Frankie a Johnny.
„Tak dobře,” povídá zkušená blondýna. „Ale nejdřív si nasaďte tyhle gumové věcičky, nechci otěhotnět. A ne, že si je sundáte!”
A tak řádí celou noc, vystřídají snad všechny polohy.
Po dvaceti letech si takhle sedí Frankie a Johnny, oba staří mládenci, na verandě a Frankie se zeptá: „Ty, Johnny, pořád myslím na jednu věc. Pamatuješ na tu blondýnku, co se tady jednou před dvaceti lety zastavila a chtěla nám ukázat, jak to ve světě chodí?”
„Jasně, že pamatuju.”
„A vadilo by ti, kdyby byla těhotná?”
Johnny se dlouze zamyslí a nakonec prohlásí: „Ne, myslím, že nevadilo.”
„Tak co kdybychom si sundali ty gumové věcičky?”