Mladík František slyšel pověst, že jeho otec, dědeček i pradědeček, všichni v den svých 21. narozenin uměli přejít vodu na druhý břeh. Tak na svoje 21. narozeniny sezval své kamarády k rybníku a promluvil k nim: „Přátelé, dnes je výjimečný den, kdy i já získám schopnost, která se dědí v naší rodině z generace na generaci, přejdu suchý na druhý břeh.”
Všichni se na něj koukají jako na magora, někteří se pokusí Františka přesvědčit, ale ten se nedá, hrdě vykročí a žbluňk a zahučí do vody a málem se utopí. Když ho vytáhnou, tak si jde zklamaný František postěžovat k babičce: „Můžete mi, babičko, vysvětlit, proč můj otec, dědeček i pradědeček uměli v den svých 21. narozenin přejít vodu na druhý břeh suchou nohou a já to neumím?”
„No to máš tak, chlapče, tvůj otec, dědeček i pradědeček se narodili v lednu a ty v červenci!”