Adam se nespokojeně brouzdá...

Adam se nespokojeně brouzdá rajskou zahradou a jednoho dne zavolá na Boha: „Pane, mám problém.”
„Jaký problém máš, Adame?” ptá se Bůh z nebes.
„Pane, vím, že jsi mne stvořil a že jsi stvořil pro mne tuto nádhernou zahradu se všemi těmi krásnými zvířaty tady, ale já nejsem šťastný.”
„A proč ne, Adame?” ptá se Bůh.
„Cítím se osamělý,” říká smutně Adam.
„Adame, na to mám výborné řešení,” říká Bůh. „Já pro tebe stvořím ženu.”
„Co je to žena?” ptá se Adam.
„Ta žena bude nejinteligentnější, nejcitlivější, nejstarostlivější a nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy udělal. Bude tak inteligentní, že bude sama vědět, co chceš, ještě dříve, než si to sám uvědomíš. Bude tak citlivá a starostlivá, že vycítí každou tvoji náladu a bude vědět, jak tě učinit šťastným. Její krása bude nadpozemská. Splní každou tvoji touhu a potřebu. Bude ti výborným druhem,” říká Bůh.
„To zní skvěle!” říká Adam.
„Ale bude tě to něco stát, Adame,” říká Bůh.
„A co mě ta žena bude stát, pane?” ptá se Adam.
„Bude tě stát tvou pravou ruku, pravou nohu, pravé oko, pravé ucho a pravé varle,” sdělí Bůh.
Adam o tom dlouho přemýšlí a pak se zeptá: „Ehm... a co bych tak mohl dostat za jedno žebro?”
A zbytek je už známá historie...