Hlavně ne Židy

Dívčí internátní škola na jihu USA. Před koncem školního roku chce paní ředitelka pro děvčata uspořádat taneční bál, ale narazí na problém nedostatku pánů. Volá proto na nedalekou vojenskou základnu, zda by k nim nemohli pár slušně vychovaných mladíků poslat na ten ples. S tolerancí to na jihu nikdy nebylo nejlepší, a tak i ředitelka má speciální požadavky: „V mé škole studují slušná křesťanská děvčata, proto doufám, že mezi těmi vojáky, co mi pošlete, nebudou žádní Židi.”
„Jak si přejete, vyřídím panu plukovníkovi...”
Přijde den, kdy se má ples konat. Na nádvoří školy vjede vojenský náklaďák a z korby seskočí padesát vyfešákovaných černochů v kvádrech.
„Panebože, to musí být nějaký omyl!” málem omdlí ředitelka.
Řidič odpoví: „Ale kdepak, toto jsou naši vzorní vojáci, co k vám jedou na ples.”
„Jste si jistý, že zrovna tihle???”
„Ano, osobně je vybral náš pan plukovník Isaac Rabinowich.”