Učitelka občanské nauky povídá dětem: „Děti, v Kambodži jsou hrozná sucha. Řekněte svým rodičům, aby vám dali 10 korun a přineste je zítra do školy - přispějeme Kambodži na pomoc.”
Druhý den všechny děti přinesou 10 korun, až na Pepíčka. „Pepíčku, jak to, žes nepřinesl 10 korun na Kambodžu?” ptá se učitelka.
„Můj táta řekl, že když jsme měli suchou zahradu, nikdo nám také nepomohl,” odpověděl Pepíček.
Po třech měsících učitelka povídá dětem: „Děti, v Kambodži jsou příšerné záplavy, přineste zítra 10 korun na pomoc.”
Opět všechny děti přinesou, až na Pepíčka.
„Můj táta říkal, že když jsme měli zaplavenou zahradu, také nám nikdo nepomohl,” řekl Pepíček.
O tři týdny později povídá učitelka dětem: „Děti, v Kambodži zakládají komunistickou stranu, přineste zítra 10 korun na pomoc.”
Druhý den všechny děti přinesou 10 korun, až na Pepíčka, který přinese 100 korun.
„Sto korun?” diví se učitelka. „Tomu nemohu uvěřit. Proč tolik?”
„Můj táta řekl, že jim musíme pomoci, že horší neštěstí už je nemohlo postihnout,” řekl Pepíček.
Po třech dnech přišel Pepíček za učitelkou: „Táta si přečetl v novinách, že v Kambodži žádná komunistická strana není a chce zpět těch 100 korun.”
„Možná tam žádná komunistická strana není,” řekla učitelka, „ale jsou tam všichni lidé hrozně chudí.”
„Jak je to možné, když tam není komunistická strana?” zeptal se Pepíček.