Zmocněnec obviněného zcela chápe, že z důvodu udržení sociálního smíru je v rámci společnosti potřeba najít uplatnění i pro jedince vybavené např. nižší inteligencí, špatným vzděláním, poruchami sebehodnocení či ne zcela pozitivním přístupem k práci, a rozumí i tomu, že silové složky státu jsou pro tento účel optimální, jelikož dávají svým příslušníkům pocit moci a možnost realizovat agresivitu víceméně v mezích zákona.
Zcela se ztotožňuje s tím, že je lepší, když se takovýto jedinec pohybuje po světě oděn v policejní uniformu, než aby, vyholiv si hlavu, vyvolával potyčky na fotbalových stadionech jako valná část sociální vrstvy, jejímž je příslušníkem.
Nechápe ovšem ani v nejmenším, proč by výstupy činnosti těchto individuí či jejich svědecké výpovědi měly být bez dalšího považovány za správné, přesvědčivé a pravdivé, a to bez ohledu na prokazatelnou nekvalitu odvedené „práce”, fatální nedostatky ve znalosti problematiky, objektivní vady předložených důkazů a zřetelné rozpory ve svědeckých výpovědích.