Ateista se jednoho dne rozhodl, že musí zjistit, co na té víře ti věřící mají, a že se teda stane jedním z nich. Tak si v klídku sedne a začne rozjímat. Bůh si ho všimne, pomyslí si: „Ha, zbloudilá ovečka do stáda, to mu musím pomoct najít cestu.”, a tak se rozhodne, že ho o té víře přesvědčí a povídá: „Já jsem Bůh.”
Ateista (nevidí ho, jen slyší) odpoví: „A jak ti mám uvěřit, že to nejsou jen hlasy v mé hlavě? Potřebuju důkaz!”
Bůh: „Miliony věřících důkaz nepotřebují a ty ano?”
Ateista: „Víš, já jsem realista, já prostě potřebuju na všechno důkaz.”
Bůh si řekne, že každý si zaslouží spasení, a povídá: „A jaký důkaz bys tedy chtěl?”
Ateista se zamyslí a říká: „Tak sestav vládu.”
Je chvíli ticho, poté se Bůh ozve: „A víš ty co? Tak si radši nevěř!”