Babička jde pozdě večer na hřbitov, je už tma tmoucí a proti ní se najednou objeví tmavá postava.
„Prosím, nezabíjejte mě, ať už jste duch kohokoliv, nechci vám ublížit,” ječí ustrašená stařenka.
„Nebojte se, babičko,” konejší ji tmavá postava, „já vám nic neudělám, já se tu mám sejít se svou milou.”
Babička se konečně uklidní a dá se s tmavou postavou do hovoru. Po nějaké čtvrthodince se zeptá: „Opravdu myslíte, že vaše milá ještě přijde.”
„To jistě,” odvětí temná postava, „napsala mi to v psaníčku, které položila spolu s květinami na můj hrob.”