Jezeďák Venca orá pole a najednou vidí na kraji lesíka malého, zeleného mužíčka. Venca je chytrej, hned si vzpomene na mimozemšťany, a tak ho jde jako přivítat na Zemi. Přijde k němu, mužíček vykulí oči a vydává podivné zvuky. Venca ho nechce vystrašit, a tak začne: „Já jsem Venca, dělám támhle v JZD a zrovna tady orám pole.”
Mužíček nic, jen ještě víc vykulí oči. Venca to zkusí ještě jednou, pomaleji: „Já - jsem - Venca, dělám - támhle - v - JZD - a - zrovna - tady - orám - pole.”
Najednou malý zelený mužíček promluví: „Já - jsem - myslivec, dělám - v - tomhle - lese - a - zrovna - tady - seruu!”