Černý humor

Tísňové volání: „Hasiči? Hoří mi má rekreační jachta!”
„A je na vodě?” táže se operátor.
„Samozřejmě, kotví v přístavu.”
„Tak ji pošlete ke dnu, protože než my tam dojedeme, nezbude po ní památky!”

Volá 11. září Jásir Arafat americkému prezidentovi Bushovi a smutným hlasem vyjadřuje soustrast nad smrtí tolika lidí ve WTC.
„Ale já vůbec nevím, o čem to mluvíte,” odvětí překvapený Bush.
„A sakra,” trkne to Jásira. „Zapomněl jsem na osmihodinový časový posun!”

Proč jsou pyromani nehorázní kuřáci?
Mají tendenci každou chvíli si zapalovat.

Přijde chlápek do hospody a zamíří si to k pultu. Vytáhne pistoli, namíří si ji na hlavu a praví: „Ty dát prachy, jinak já zastřelit.”
Hospodský na něj koukne, chvíli přemýšlí a pak řekne: „Ne.”
Chlápek zmáčkne spoušť a zastřelí se. Hospodský zavrtí hlavou a křikne do kuchyně: „Ty, Pepo, už jsi byl pro maso?”
„Ne.”
„Tak vezmi míň hovězího, jeden vůl se nám donesl až sem.”

12. září 2001 si nechá náčelník otrubovické policie zavolat strážníka Láďu Houžvičku. Sotva strážník vstoupí do dveří, náčelník na něj spustí: „Ty jsi ale zvíře!”
„Co se stalo?” diví se zaskočený Houžvička.
„Co se stalo?!” rozohní se šéf. „Ty se ptáš, co se stalo, Ládine?!”

Muž hledal místo pro svůj hrob. Našel. Ptal se přítele, zda je to vhodné místo. Přítel se rozhlédl: „Moc hezké. Ale vlhké a nezdravé!”

Lékař a krejčí kráčí v pohřebním průvodu a krejčí si lékaři postěžuje: „Vy se holt máte, vám zfušovanou práci nikdo nevrací jako mně!”

Jsou dva milenci, kteří se hodně zajímají o duchovní věci a reinkarnace. Slíbí si, že když některý z nich zemře, ten druhý se pokusí přesně za 30 dní navázat s partnerem na onom světě kontakt. Mladík se naneštěstí za pár týdnů zabije v autě. Jeho láska dostojí svému slibu a přesně za 30 dnů se s ním pokusí navázat kontakt. Uspořádá seanci a zvolá: „Johne, Johne, tady je Marta. Slyšíš mě?”
Přízračný hlas jí odpovídá: „Ano, Marto, tady je John. Slyším tě.”
Marta se se slzami v očích ptá: „Ach, Johne, jaké to tam je?”
John: „Je tu krásně. Je tu blankytná obloha, lehký vánek, většinu času svítí slunce.”
„Co tam celý den děláš?” ptá se Marta.
„No, Marto, vstáváme před úsvitem, dáme si nějakou dobrou snídani a do oběda neděláme nic jiného, než že se milujeme. Po obědě si zdřímneme tak do dvou a pak se zase milujeme asi tak do pěti. Po večeři se do toho dáme znova a děláme to až do jedenácti večer a pak jdeme spát.”
Marta je poněkud překvapená: „Opravdu to takhle vypadá v nebi?”
„V nebi? Já nejsem v nebi, Marto.”
Marta: „Tak kde teda jsi?”
John: „Já jsem králík v Arizoně.”

Mezi lidojedy: „Náčelníku, k obědu bude trhanec.”
„Jak to?”
„Ale, smažili jsme vojáka a on měl u sebe ruční granát.”

Poslední slova: „Pane průvodčí, říkal jste, že ten vlak jede přímo, a on zatím zatáčí?!”