Vtipy o zločinu a trestu

„Strážníku, co zrovna děláte?” ptá se velitel.
„Nic.”
„Tak až s tím skončíte, přijďte za mnou do kanceláře.”

Žalobce u soudu: „Jmenovaný odcizil z místního muzea drátěnou košili z dvanáctého století, údajně proto, že potřeboval pletivo na dvířka králíkárny...”

Předseda soudu: „Tak nám, paní svědkyně, řekněte, jak vůbec ta bitka na tom plese vznikla, kdo dal k tomu podnět?”
„Bitka vznikla, vážený soude, působením mého muže, který knokautoval dechovce bubeníka, jelikož ten na mne pořád volal: Maruško, jakou mám paličku?, čemuž můj muž asi nerozuměl a nebo rozuměl.”

Státní zástupce u soudu hovoří k obžalovanému: „Máme pro vás, pane obžalovaný, dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou chcete slyšet první?”
„Tak nejprve raději tu špatnou.”
„Dobře. Tak ta krev, která byla nalezena na vaší košili, patřila podle testu DNA oběti, což je přímý důkaz, že pachatelem jste vy.”
„A teď ta dobrá zpráva?”
„Máte výbornou hladinu cholesterolu...”

Policie vyšetřovala záhadnou smrt prominentního byznysmena, který vyskočil z okna své pracovny v dvaadvacátém patře newyorského mrakodrapu. Jeho sekretářka nemohla uvést bezprostřední důvod šéfova činu, ale pravila, že na ni dělal velice divný dojem už od té doby, kdy u něho před měsícem nastoupila zaměstnání.
„Po prvním týdnu,” vypověděla, „mi zvýšil plat o dvacet dolarů. Koncem druhého týdne mě pozval do své soukromé pracovny, dal mi krásnou černou noční košilku, pět párů nylonek a řekl: To je pro mou krásnou a výkonnou sekretářku. Na konci třetího týdne mi věnoval překrásný kožich. Nu a dnes odpoledne mě znovu pozval do své soukromé pracovny, věnoval mi tenhle nádherný diamantový náramek a zeptal se mě, jestli bych ho mohla pomilovat. Odpověděla jsem, že ano. Objal mě a řekl: Čím si to mohu zasloužit, miláčku? Řekla jsem, že když byl na mě tak hodný, bude ho to stát jenom pět dolarů, ačkoliv všem ostatním pánům v kanceláři účtuji deset. Pak se na mě najednou nějak divně podíval a vyskočil z okna!”

Soudce při přelíčení se ptá svědka: „Pane svědku, můžete nám popsat, jak a proč vůbec došlo k té rodinné rvačce?”
Svědek: „Pane soudce, to se semlelo tak. Když můj syn Cyril přivedl domů představit svou budoucí nevěstu a naše stařenka ji poprvé uviděla, tak se pokřižovala a utrousila: To máte za to, že se nemodlíte! No a už to bylo...”

Vyběhne poklidný policajt z hořícího domu a přátelsky volá na hasiče: „Pánové, nedáte si se mnou taky buřty?”

Kolikrát se policisté smějí vtipu?
Čtyřikrát. Poprvé - když ho slyší. Podruhé - když jim ho někdo vysvětlí. Potřetí - když ho vyprávějí ostatním. Počtvrté - když ho pochopí.

Obviněný vysvětluje před soudem: „Opravdu jsem poklekl v autě, ale to ještě neznamená, že jsem byl opilý.”
Soudkyně na to: „A jak vysvětlíte, že jste chtěl odemknout rychlostní skříň?”

„Tak teď už teda souhlasím s tím, že se i mistr tesař někdy utne,” zdrceně prohlásil policista při vyšetřování sebevraždy.