Vtipy o zločinu a trestu

Dva soudci si odskočí v polední pauze na oběd. Do restaurace náhle vběhne snědý muž, popadne jednoho za klopu: „Tvůj pes pokousal mou dceru! Naval deset tisíc nebo to dám k soudu!”
Soudce beze slova vytáhne z peněženky požadovanou sumu, předá ji a pokračuje v jídle.
Druhý soudce na to kouká: „Nic mi do toho není, ale já toho chlapa náhodou znám. Má pět kluků, ale ani jednu dceru. A ty přeci žádného psa nemáš. Proč?”
První soudce polkne sousto: „Hele, co my dva si budeme povídat. Sám víš nejlíp, jak to dneska u těch soudů chodí.”

Táže se obžaloba svědka: „Byl jste to vy, nebo váš starší bratr, kdo zahynul ve válce?”

„Já jsem nikoho nezamordoval, pane soudce,” dává ruce pryč známý recidivista, „to ten samopal!”

Zloděj vyčítá svému méně chápavému parťákovi: „Měl jsi to Cekni a zabiju tě říct dřív, než jsi mu provrtal krk!”

Přišel takhle chlápek do obchodu se vším možným. Zaujala ho krásně zpracovaná mosazná krysa, opravdu umělecké dílo. Zeptal se prodavače a dohodli se na ceně. Prodavač ho upozorňuje: „Pane, nebereme žádné reklamace. Jak si to jednou odnesete, je to vaše a nevezmu si to zpátky za žádných okolností.”
Chlápek souhlasí, zaplatí a nese si krysu domů. O pár bloků dál si najednou všimne, že za ním po ulici cupitá živá krysa. A najednou další, a další, za chvilku jsou jich stovky, všechny ho trpělivě a klidně sledují. Brzy je celá ulice zaplavena krysami. Chlap zpanikaří a rozběhne se, krysy za ním. Bylo jich už nepočítaně. Chlapovi došlo, že jdou po té sošce. Doběhl tedy k řece a šup sošku do vody. A celé to procesí krys se nahrnulo do řeky za soškou a utopilo se.
Chlápek se otočil a došel zpátky do krámu. Hned jak vešel, prodavač na něj: „Pane, říkal jsem vám, že reklamace neberu!”
„To je v pořádku. Já se chci jen zeptat, jestli byste náhodou neměl mosaznou sošku právníka.”

Dopravní policie zastaví řidiče: „Vy jste pil!”
„No a co, Hemingway a Beethoven pili také.”
Policajt sa otočí k druhému: „Karle, dávej bacha! Ještě tudy pojedou dva opilí!”

Ptá se vězeň spoluvězně: „Za co sedíš?”
„Za peníze.”
„Kruci, a mně za to sedění neplatí!”

Od soudu: „Manželka navazovala známosti s cizími muži, velmi dobře jsem o tom byl informován, neboť v práci zastávám funkci hlavního dispečera.”

„Pane, kam jdete s tím pravítkem?”
„K soudu. Mám strach, abych nevypovídal křivě.”

Proč mají policajti na stanici hnědo a strašně jim to tam smrdí?
Náčelník jim řekl, aby sdělali obraz.