Vtipy o zaměstnancích

„Na pracovišti jsem Bůh,” vypráví chlápek. „Každý ví, že existuji, ale nikdo mě tam ještě neviděl!”

„Můžeš mi říct, proč je na tebe naše šéfová tolik naštvaná?”
„Chtěla, abych hádal, kolik je jí let.”
„No a?”
„Uhádl jsem!”

V zájmu vlastního zdraví se pan Vomáčka rozhodl, že bude jezdit do zaměstnání na kole. Z autobusu ho uviděl kolega a nestačil se divit, proč si s sebou veze ještě jedno kolo. V práci mu to nedalo a šel se ho zeptat: „Já teda chápu, že chceš něco udělat pro svý zdraví, ale proč se prosím tě vláčíš ještě s jedním kolem?”
„To máš teda krátkou paměť. Copak už nevíš, že jsem vždycky u radnice přestupoval?”

Pan Hovorka vypráví kolegovi v práci: „Včera jsem četl knížku a hrůzou mi vstávaly vlasy na hlavě!”
„Nějaký horor?”
„Ne, žákovská knížka!”

Jeden chlapík se šikovně vytratí z práce zrovna, když jeho šéf odešel. A vyrazil si s kamarádem na ryby. Jak tak sedí u udic v pracovní době na břehu řeky, mihne se kolem nich motorový člun. Chlapík rychle skočí za vrbu, a když člun zmizí, zašeptá kamarádovi: „Ty vole, to mám ale dneska štěstí. Neviděl mě ani můj šéf, ani moje manželka.”

Ředitel podniku chválí mladého zaměstnance: „Jsem s tebou opravdu spokojený. Ještě před rokem jsi byl řadovým zaměstnancem, za měsíc vedoucím dílny, nyní náměstkem a teď tě chci jmenovat mým nástupcem. Co mi k tomu řekneš?”
„Děkuji, strýčku.”

Nový zaměstnanec se ptá: „Jaké je jídlo v kantýně?”
„Velmi nápadité, pro stejnou polévku tam mají hned dvanáct názvů.”

Mezi povinnostmi jednoho ze zaměstnanců bylo nosit každé ráno horkou kávu pro šéfa. Šéf byl ale naštvaný, že jeho hrnek kávy dorazil vždy plný pouze do dvou třetin. Úředník se mu snažil vysvětlit, že kávovar je na druhé straně budovy než šéfova kancelář, a tak musí pospíchat, aby byla káva horká, a proto jí tolik cestou vždycky vybryndá. Žádné šéfovy nadávky a řvaní bohužel nepřinesly na jeho stůl plný hrnek kávy, až nakonec pohrozil, že mu strhne třetinu platu, pokud mu nebude nosit plný hrnek.
Další ráno dostal šéf hrnek kávy plný až po okraj a tak to šlo několik dalších dnů. Šéf měl radost nad svým úspěchem a zeptal se zaměstnance na jeho techniku.
„No, na tom nic není, já si vždycky vezmu nějaké to kafe do pusy, jakmile vyjdu z kuchyně, ten zbytek už nevybryndám, a pak ho zase vyplivnu do hrníčku, než vejdu do vaší kanceláře!”

Odchází zaměstnanec v sedm večer z firmy a šéf se ho ptá: „Co je? Bereš si půl dne dovolené?”
„Ne, odcházím na oběd!”

„Kde domóóóv můj, kde domóóóv můj...” snaží se zpívat šéfová.
Jeden ze zaměstnanců pošeptá kolegovi: „Jak ji tak slyším, tak zřejmě v ohradě s kozama!”