Vtipy o vojácích a válce

Syn jde na vojnu, tak mu otec dá poštovního holuba, aby mohl poslat domů zprávu. Po třech měsících se syn dostane domů a diví se, že mu neposlali ani buchty, o které si psal. Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět.
Vtom někdo klepe na dveře. Otec jde otevřít, vrátí se, dá synovi hroznou facku a říká: „Ty vole, příště, až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla... došel pěšky!”

„A je ta palba opravdu tak těžká?” strachuje se student vojenské školy.

Jako odpověď na akci ukrajinských nacionalistů proti válce v Iráku pod heslem „Bush je Moskal!” proběhly v Moskvě živelné demonstrace pod heslem „Blair je chochol!”.

Nejmenovaný vojenský útvar na území České republiky. Generál: „Kde máme vojáky?”
„V zahraničí!”
„A tanky?”
„Ve šrotu!”
„Letadla?”
„Popadala!”
„Parašutisti?”
„Vyskákali bez padáků!”
„Sakra, vždyť my nemáme armádu!”
„Ale máme. Armádu nezaměstnaných!”

Vojáci jdou do války a velitel jim povídá: „Jdete do války. Buď zůstanete naživu, nebo v boji padnete. Když zůstanete naživu, to je dobrý. Když v boji padnete, budete mít dvě možnosti: Buď vás pochovají a nebo z vás cosi uvaří. Když vás pochovají, to je dobrý. Když z vás cosi uvaří, budete mít zase dvě možnosti: Buď to bude mýdlo a nebo papír. Když to bude mýdlo, to je dobrý. Když to bude papír, máte zase dvě možnosti: Buď to bude papír kancelářský a nebo toaletní. Když to bude papír kancelářský, to je dobrý. Když to bude papír toaletní, máte zase dvě možnosti: Buď vás dají do ženského WC a nebo do mužského. Když vás dají do ženského, to je dobrý, ale když do mužského, pak jste definitivně v pr...”

Křičí generál na svého malého synka: „Jak chceš být jako já, juniore, když tě neposlouchá ani autíčko na ovládání?!”

Na vojně: „Zastavit! Stát! Kam jdete?”
„No přece do zastavárny...”

Zprávy, 18. 8. 2003: „Izraelští vojáci zastřelili kameramana agentury Reuters, když si spletli jeho kameru s raketometem.”

„Vojáci, kdo je blbej, ať si koupí zápisník!” radí mužstvu velitel roty. „Já mám třeba tři.”

Generál Sherman navštíví po velké bitvě polní nemocnici. Zastaví se u postele pacienta, jehož hlava se ztrácí v obvazech. Pobočník referuje o jeho zásluhách na bojišti.
„Máte nějaké přání?” ptá se generál.
„Ano,” koktá pacient, „chtěl bych klobásu. Velkou klobásu, dlouhou od ucha k uchu. Mám klobásy moc rád...”
Generál přislíbí: „Dostanete ji, statečný muži!”
„Děkuji, udělal jste mi velikou radost,” odvětí pacient. „Ale já vám nestačil říct, že mám jedno ucho tady a druhé zůstalo u Chattanoogy!”