Vtipy o vojácích a válce

Desátník Baker poslouchá výčitky velitele Jonese: „Mám tu hlášení, že dnes v noci jste se vrátil do kasáren autem opilý a ještě k tomu jste naboural dvě auta! Máte něco na svou obhajobu?”
„Ano, pane, v tom autě jsem nebyl sám...”
„A s kým jste byl?”
„S vámi, pane!”

„Koukej, brácho,” pozvedne protiotrocký voják ve válce Severu proti Jihu flašku alkoholu, „zvedají nám bojového ducha jižanskou kořalkou!”

Nastoupená rota: „Všichni zvednou a přednoží levou nohu!”
Někdo zvedne pravou. „Který blbec tam zvedá obě nohy?”

Za plukovníkem přijde jeho podřízený a říká: „Šéfe, byl jsem ve škole na rodičovském sdružení a třídní mého kluka mi doporučil, abych ho přihlásil do zvláštní školy. Tak se jdu poradit, abych neudělal nějakou blbost.”
Kubice se zamyslí, uvažuje a potom mu říká: „No víš, jestli na to ten tvůj kluk má, tak ho do tý školy pošli.”

Co bylo největší lékařské vyšetření v historii lidstva?
No přece rentgen v Hirošimě!

„Vojíne! Co uděláte, když vás střelí do nohy?”
„Co bych udělal, šlehnu sebou jako špalek!”

„Vojáci, potřebuji někoho, kdo umí vařit!”
„Já!”
„A vařil jste už ve velkém kotli?”
„Ano, asfalt!”

Zkouší vojáka před nástupem do stráže: „Co uděláte, když se ke kasárnám bude ploužit podezřelý stín?”
„Doběhnu k němu a pomohu veliteli do kanceláře!”

„Pane veliteli, v bitvě nám zabili 75 % vojáků!”
„To není možné, vždyť jsme jich měli jen šedesát...”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhali. Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
„Co ty, Kubo?” ptá se prvního dítěte.
„Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
„To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
„Thank you very much,” odpoví Kuba.
„A jak jsi pomáhala ty, Aničko?” táže se druhého dítěte.
„Já nosila partyzánům jídlo.”
„Opravdu? To jsi byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
„Spasibo, děvočka.”
„A co ty, Honzo?” ptá se posledního žáka.
„Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
„Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
„Sehr gut, Hans, sehr gut.”