Vtipy o skleróze a skleroticích

Na návštěvu k důchodci přišel kamarád. Sedí, povídají, manželka hostitele je obsluhuje a on pořád slyší, jak jí kamarád říká: „Ano, miláčku. Děkujeme, drahoušku. Pusinko, dej nám ještě kávu.” A tak dále.
„To je krásný, jak ji hezky po tolika letech manželství oslovuješ.”
„No, víš, já jsem před třemi lety zapomněl, jak se jmenuje.”

Potká dědek kamaráda a říká: „Člověče, já tě strašně dlouho neviděl.”
A on mu odpovídá: „No tos mě ani nemohl vidět, protože jsem byl v tom, no. Jéžiš... no v tom... no... jak se tam válím v bahně a rachám si tam to... no...”
„Myslíš lázně?”
„No jo! Lázně.”
„A v jakejch jsi byl?”
„No, je to tady za tím, no, no tady zatím!”
„Za čím, prosím tě?”
„No za tím! Tady... Jéžišmarja. Vždyť ty jseš větší vůl než já, prosím tě!”
Chvilku mlčejí a pak teda ten sklerotik povídá: „Hele, takhle bychom se nikam nedostali. Jak se jmenuje ta kytka, co má ostny?”
„Kytka, co má ostny? Myslíš růži?”
„No joo! Růže... Růžo! Jak se jmenovaly ty lázně, kde jsme tam teď byli?”

„Pane doktore, jak se poznají příznaky sklerózy?”
„Pane Novák, to jsem vám přece vysvětloval včera!”

Paměť už mi neslouží jako dřív.
Jo, a taky paměť mi už neslouží jako dřív.

Víte, že budou stavět supermarket pro sklerotiky? Dostanou tam všechno, na co si vzpomenou.