Vtipy o různých lidech

Lord Rothschild a Sir Wolfsohn se sejdou v City a hovoří o tom nejdůležitějším. A oba zjistí, že již drahnou dobu nenavštívili prodejce Rolls Royce za účelem koupě nejnovějšího modelu. Není důvod návštěvu déle odkládat. V salónu RR oba zahoří obdivem k nejnovějšímu modelu Rolls Royce Extasy v bleděmodré s interiérem v daňčí kůži. Oba chtějí koupit tento model, ale ouha - v salónu je jediný exemplář. Majitel se omlouvá, kdyby pánové chvíli posečkali, v mžiku tu bude i druhý, naprosto stejný vůz. Lord Rothschild i Sir Wolfsohn souhlasí, a tak jdou do kafetérie, posedí tam a za chvíli jsou zpátky a už tam na ně čekají dva úplně stejně bleděmodré Rolls Royce Extasy s interiérem v daňčí kůži. Nic nebrání uzavřít koupi.
Lord Rothschild vytáhne šekovou knížku, ale než ji stačí otevřít, sir Wolfsohn rezolutně praví: „O tom nechci ani slyšet. Teď je to na mně. Vy jste platil kafe.”

Vesnická rodinka potká v Praze známé a ti se diví, že nepřijeli autem.
„Přece s sebou nebudu tahat auto,” povídá otec, „ještě bych si strhl záda!”

„Když mi žena dala na dort čtyřicet svíček, myslel jsem, jaké to nemám bohaté narozeniny,” svěřuje se sousedovi pan Sádlo. „Včera jsem byl ale u jednoho milionáře a on dostal čtyřicet dortů k svátku!”

Baví se tři milionáři, proč komu přispívají.
„Můj syn je nevidomý,” říká první, „proto přispívám Bílé pastelce.”
Druhý na to: „Moje dcera má zase rakovinu, proto přispívám Kapce naděje.”
„Já rád chodím do baru,” povídá třetí, „proto přispívám Kontu BARIÉRY.”

Na policii se ocitli Žid a kozák. Žid si stěžuje, že mu kozák ukradl koně.
„Já ho neukradl, já ho našel,” brání se kozák.
„Jak může říct, že ho našel,” běduje Žid, „když jsem na něm seděl?”
„No a?” diví se kozák. „Já si Židů nevšímám, nejsem rasista.”

Baví se dva havíři a ten první říká tomu druhému: „Ty lojzku, taky ideš dneska večer na ten ples havířův?”
A ten druhej říká: „Jdu, bo ta moje si připravuje cosi třpytivého, zařivého...”
A ten první říká: „Ta tvoja bude zařiť?”
A on řekne: „Ne za řiť, za princeznu...”

Vzdělaný a kulturní člověk nikdy neřekne: „Jdi do ...”, ale používá buď „Vidím, že dojdete daleko”, nebo případně „Příště jděte více do hloubky”.

Nový vynález mého přítele: velká kovová krabice se štěrbinou na stěně. A na ní nápis: Chcete vědět, jak moc jste naivní? Vhoďte dovnitř pět set korun a dozvíte se to.

Největší emo je chleba... má dvě patky a řeže se.

„Tady máš stovku a skoč mi koupit nějaké noviny.”
„To víte, že jo, já vlezu do krámu a vy ujedete.”