Vtipy o práci a povoláních

V práci mistr honí dělníka: „Tak dělej! Dělej, ať je to hotové.”
Dělník mu odpovídá: „Nehoň mě, nejsem na útěku, ale v práci!”

Potká se kovář Kladívko se svým kolegou z druhého konce města: „Tak co, jak si žiješ?”
„Ále, ani se neptej,” mávne rukou kolega kovář. „Manželka mi utekla s nějakým floutkem, kluka mi zavřeli, dcera se spustila s nějakou drogovou partou, zloději mi vykradli byt a včera jsem havaroval se svým autem na kluzké vozovce...”
„A co ve firmě - aspoň tam jsi spokojený?” snaží se pan Kladívko mluvit o něčem jiném. „Co vlastně děláš?”
„Vyrábím podkovy pro štěstí...”

Mistr šafář domlouvá mladému kovářovi: „Kováři, v písničce sice je o dvou kovářích, že jeden může kovat a druhý milovat šafářovic Andulku, ale nemusí to být zrovna moje Andula...”

Šéf k hezké, ale pomalé sekretářce: „Jde vám vůbec něco rychle?”
„Ale ano, pojďte si sáhnout, jak mi rychle bije srdce!”

Ředitel se baví s kádrovákem: „Prosím, najděte v našem závodě všechny mladé lidi, kteří by byli schopni vykonávat moji funkci.”
„A potom?”
„Co potom - no přece ihned propustit!”

„Tak jsem si otevřel sňatkovou kancelář”
„A jaký máš kapitál?”
„Pět dcer!”

Přiběhne instalatér s ohromným zpožděním do bytu: „Nemohl jsem přijít dřív, nečekali jste tu se založenýma rukama?”
„Ne, učila jsem děti plavat!”

Kolega se ptá mladé úřednice: „Jak to děláte, že při tak malém platu se tak přepychově oblékáte?”
„Jak bych vám to řekla, ale jako chlapovi vám to bude stejně houby platné!”

„Proč v práci říkáte Novákovi DIGITÁLNÍ?”
„Když se má něco dělat, NEMÁ RUČIČKY!”

Mezinárodní asociace kadeřníků nedoporučuje prostředky na zpevnění vlasů.
Tupí nůžky!