Vtipy o práci a povoláních

Mezi dvěma přítelkyněmi: „Věro, myslím, že jsem dnes v metru viděla tvého vedoucího, seděl přímo naproti mně.”
„Můžeš mi říci, co dělal?”
„Nic, spal celou cestu.”
„Máš pravdu, to byl on.”

Přijde pán k holiči a chce se nechat ostříhat.
„A jak to bude?”
„Na Havla.”
Holič vezme nůžky a odstřihne mu spodek nohavic.

Novotný navštíví v úřadě kolegu Nováka. Najde ho u telefonu, jak soustředěně cosi poslouchá a diktuje: „Dobrá, špatná, dobrá, špatná, dobrá, špatná...”
Když ho už deset minut poslouchá, dojde mu trpělivost: „Prosím tě, co to plácáš do telefonu?”
„Pomáhám ženě přebírat maliny.”

Telefonní rozhovor: „Je tam váš šéf?”
„Ne, odjel na výlet.”
„Za odpočinkem, co?”
„Myslím si, že ne... Vzal s sebou svou ženu!”

V práci s námi dělal Láďa. Rád nám prováděl kanadské žerty, ale snášel je i od nás. Rozuměl vtipu, byl do party, ale měl jednu nectnost - nerozdělil by se s nikým o jídlo. Pracovali jsme u stroje, kde jsme většinu času jen kontrolovali, ale pokud se něco stalo, museli jsme odběhnout i od svačiny. Aby Láďovi nikdo z řízku ani neukousl, vždy ho při odchodu poplival. Tolik na úvod.
Než k nám Láďa nastoupil, byl v zimě na lesní brigádě. Všichni chodili na svačinu, dávali si v hospodě hustou polévku, jen Láďa si nosil domácí klobásky, které si k kuchyni ohříval, a nikomu nedal ani ochutnat.
Jednou šli lesem, když uviděli zmrzlé hovínko, které vypadalo jako jeho klobáska a nápad byl na světě. V nestřeženém okamžiku mu z kapsy batohu vyndali klobásu, kterou snědli, a místo ní tam dali ono zmrzlé hovínko. V hospodě pak jedli polévku a škodolibě sledovali, jak Láďa smutně sedí u stolu a nejí.
Nedalo jim to a zeptali se ho proč, ale odpověď je šokovala: „Já si dávám klobásu ohřát v kuchyni do polévky a ona se mi zrovna dneska rozvařila!”

„Pepo, proč říkáš svým králíkům šéfe?”
„No, oni se mi potom tak nějak snáž zabíjejí!”

„Náš děda ohluchl, bojím se, že ho propustí ze zaměstnání.”
„Nesmysl. Přeřadí ho do oddělení stížnosti.”

„Co by si, pane řediteli, pomyslela vaše paní, kdyby nás přistihla? Ta by se asi divila.”
„Myslím, že by se nedivila, protože byla dříve také mojí sekretářkou.”

„Slečno Valikulková, právě telefonovala jedna vaše přítelkyně, že jste nemocná,” říká zmateně šéf.
„To je ale...! Vždyť měla volat až zítra!”

Rozčiluje se velitel roty na velitele čety: „Poručíku, proč ze mě pořád děláte vola? Není to zbytečná práce?”