Vtipy o Pepíčkovi

Pepíček jde domů a brečí. Doma se ho maminka ptá: „Pepíčku, co je, že brečíš?”
Pepíček odpovídá: „Děti se mi smějou, že mám velké zuby... Je to pravda?”
Maminka se na něj koukne a řekne: „To víš, že né... a dej hlavu nahoru, děláš do podlahy díru zubama.”

Pepíček říká kamarádům: „Mí rodiče se bojí pohádkových kreslených filmů. Když v telce dávají takový film, tak mě posadí před televizor, oni zalezou pod peřinu a třesou se...”

Pepíček k matce: „Mami, dej mi dvě stovky!”
„Je ti vůbec jasné, synáčku, co dnes znamená stovka?”
„Jasně. Proto chci hned dvě!”

Učitelka: „Pepíčku, jaký je to čas: Uklízím, uklízíš, uklízí, uklízíme, uklízíte, uklízí?”
Pepíček: „Určitě předvánoční.”

Učitel: „Pepíčku, tak mi pověz, co snáší slepička.”
Pepíček: „No vejce přece.”
Učitel: „A copak se poté vylíhne z toho vejce?”
Pepíček: „No kuře.”
Učitel: „Správně, ale nešlo by to bez toho NO?”
Pepíček: „Slepice snáší vejce a z vejce se pak vylíhne kuře.”
Učitel: „No...”

Malý Pepíček Fiala ve školce pořádně zbil několik chlapců.
„Proč jsi to provedl?” vyslýchá ho ředitelka.
„Vzali mi moji pastelku!” žaluje chlapec.
„A jakou pastelku?” diví se ředitelka. „Vždyť jsou všechny tady ze školky...”
Pepíček na to: „No přece Fialovou!”

Pepíček obědvá na psacím stole.
„Jak to, že máš jídlo na stole?!” zlobí se na věčného patlala maminka.
Pepíček na to: „Tak já si to teda sním na zemi, no...”

Děti vymýšleli věty se slovesem taví. Jirka: „Můj dědeček taví sýr.”
Jindra: „Můj strýček taví olovo.”
Pepík: „Já mám babičku a ta ví starou belu.”

Pepíček jde pozdě večer po ulici za ožralým chlapem. Chlap rozbije jednu výkladní skříň a vymočí se tam. Pepíček ho napodobí, rozbije tu další a také se tam vymočí.
Přiběhne k němu starší paní od nich z paneláku a začne mu nadávat: „Pepíčku, ty jsi zlý chlapec! Proč jsi to udělal? Kdybys radši šel ve stopách svého otce!”
Pepíček odpoví: „A co asi teď dělám?!”

Malý Pepíček loudí od starších kluků ve škole návod, jak získat od rodičů peníze, a pak to jde vyzkoušet. Přijde za mámou a povídá: „Já to vím, znám celou pravdu!”
Máma: „Prosím tě, nedělej tady scény, ať to neslyší tvůj otec. Víš co? Tady máš stovku a nikomu to neříkej!”
Tak Pepíček odejde do vedlejšího pokoje za tátou a bleskově na něj spustí: „Já to vím, znám celou pravdu!”
Táta: „Drž klapajznu, Pepo, ještě to uslyší tvoje matka. Víš co? Tady máš dvě stovky!”
Pepíček: „Jenom!?”
Táta: „Tady je pětistovka a nikomu ani muk!”
A tak si Pepíček jde do obchoďáku koupit hračky a potká pošťáka a tak si říká: „Mám to zkusit, nemám to zkusit?” A tak se rozhodne, že to riskne, a vyvalí: „Já to vím, znám celou pravdu!”
Pošťák rozevře ruce a vezme ho do náruče a povídá: „Já to věděl, synu!”